Ráno vstanu a naštvu se Twitterem. Algoritmus proti sobě posílá vlny extrémních názorů a ty na sebe nabalují jako sněhová koule další silné reakce. Každý den je na této síti někdo hlavní postavou, před kterou je složité utéct, pokud se nevydáte cestou nemilosrdného blokování. Je snadné uvěřit tomu, že už spolu nejsme schopni komunikovat slušně a bez ovčáčkovského nálepkování u každého příspěvku. Jenže to není pravda.
Po vlně migrace na twitterovou alternativu Mastodon se řada uživatelů aplikace s modrým ptáčkem ve znaku ocitla v jiném světě. Lidé na sebe byli milí a místo k osobním útokům se uchylovali k argumentům. Opakovaně jsem viděl názory, že takto vypadal Twitter před pěti lety. Jiní odchod z Twitteru odůvodňují právě toxicitou tamního prostředí. Na pozadí Mastodonu totiž neběží agresivní algoritmus, který se vás snaží neustálými spory udržet u služby co nejdéle, aby se vám zobrazilo více reklam.
Mastodon upozornil na to, jak jsme si nevycvičili algoritmus našimi zájmy, ale algoritmus si naopak vycvičil nás. Něco podobného udělal ruský fyziolog Ivan Petrovič Pavlov svým psům. Jsme odměňováni za polarizační a vyhrocené příspěvky tak efektivně, že je těžké na Twitteru fungovat jinak a udržet konstruktivní slušnou diskuzi. Jen spuštění aplikace se stalo pomyslným zvonečkem, po kterém nám začnou téct sliny jako Pavlovovým psům. Pokud se podřídíme pravidlům algoritmu, náš mozek se může těšit na odměnu v podobě srdíček a sdílení.
Elon Musk přišel do sídla Twitteru s umyvadlem
Na obou sociálních sítích jsem položil stejnou otázku. Koupili byste si po řádění Elona Muska Teslu? Zatímco na Mastodonu se rozvinula zajímavá debata, na Twitteru se to neobešlo bez osobních urážek a nálepek. Přitom odpověď ano i ne je zcela legitimní, protože pro oba názory existuje celá řada argumentů.
Kromě narušení mezilidských vztahů stvořil agresivní algoritmus „profese“ roztleskávačů kontroverze, kteří zneužívají současná pravidla hry k získání co největšího dosahu a pošpinění protivníka. Nejlepší příklad? Jiří Ovčáček – dnes již na straně víry. Tahle strategie se ale nakonec uchytila i v profesionálním politickém marketingu.
Vídáme to dennodenně díky prezidentským volbám. Twitterovou zeď nám kvůli nim neustále tapetují nové žabomyší války. Od té, že jeden z kandidátů jede ve volebním klipu celou dobu autem, až po místo v průvodu během 17. listopadu.
Zkusit sociální síť bez nadvlády algoritmu je podobné jako během pandemie okusit home office. Některým lidem došlo, že jejich přítomnost na značkách v kanceláři vždy nedávala smysl a svou práci stejně kvalitně odvedou i z domova bez otravného dojíždění.
Díky Mastodonu si nyní můžeme vyzkoušet, co nám agresivní algoritmy dělají a jak mění naše chování. Málokdo z nás je tak příšerný člověk, jak možná působí na Twitteru. Ověřit si to jde snadno. Prostě běžte se svým názorovým oponentem na kafe či se pusťte do diskuze na Mastodonu. Zjistíte, že řada příspěvků spadající do kategorie kulturních válek jsou kvůli algoritmu umělé spory, které pro nejurputnější twitterové bojovníky ani tolik neznamenají.
