Stydící se pošťák, který prosí o podpis nikoli k rekomandu, ale pod smlouvu s nepotřebným životním pojištěním, nabízí velice skličující pohled. Doručovatel má na zádech cisternu, aby vám mohl nabídnout k snídani „cofee to go“, k tomu cigárko, za kolem táhne káru plnou plyšových zvířatek a na břiše batoh s bagetami.
V pošťácké brašně pak šanony plné výhodných smluv. A hned se nabízí, že vám za mírný poplatek umyje záchod. Běda mu, přiveze-li plyšáky a bagety odpoledne zpátky na poštu. Raději si vezme spotřebitelský úvěr, koupí plyšáky sám a spadne do dluhové spirály.
Jenže kritika by to byla vůči osvícenému vedení pošty nespravedlivá. Heslem doby jsou inovace a kreativita bez ohledu na člověka.
A stejně jako pošta pozvedla bič na zlenivělé doručovatele, měly by podobnou kreativitu projevit i managementy ostatních státních firem a institucí. Plyšáky a unikátní elektrické bačkory by měli prodávat průvodčí ve vlacích, stejně jen cvakají lístky.
Vojáci by zase mohli, aby se neflákali v kasárnách, obcházet domácnosti s outdoorovým oblečením. A kdo se hodí více k prodeji pojištění proti živlům nežli hasič, který právě veze na lodičce rodinu zachráněnou ze zatopeného stavení?
