Pokud si ale příměr vypůjčíme, musíme dodat, že líbánky obou akcionářů ČSA skončily předčasně. A navíc kvůli české straně. Ministr financí Andrej Babiš, zřejmě veden svou vznětlivostí, nenechal doběhnout privatizaci ČSA. Naopak vyhazovem Miroslava Dvořáka, jemuž nelze odpustit, že bydlí vedle Romana Janouška, a dosazením Řehoře humpolácky porušil smlouvu s Korejci. A zástupce jedné z nejbohatších korejských rodin neudobřila ani červencová večeře.
Řehoř navíc minulý týden překvapil novináře přiznáním, že vůbec netušil, že se bude muset jako šéf aeroholdingu v první řadě zabývat situací v ČSA. Podle svých představ se chtěl věnovat především ziskovému letišti a jeho infrastruktuře. To je značná neznalost věci. Tak by to vypadalo, pokud by přišel až počátkem příštího roku. Do té doby mělo dojít v ČSA k navýšení kapitálu a rozdělení podílů mezi tři hlavní majitele: Korean Air, Travel Service a státní Český Aeroholding. Státu by zbylo zhruba 20 procent. Pokud by se něco zvrtlo, Babiš mohl v klidu ukázat na minulé vlády a managementy. Hrobařem 90leté firmy by byl někdo jiný než on.
Zásahem do vedení aeroholdingu a rozkolem s Korejci si ale titul hrobaře přivlastňuje Babiš. A i když by krach ČSA nebyl tak velkou ranou jako ještě před pár lety, negativní mediální přídomek by si úspěšný politik zřejmě rád odpustil. I proto se český magnát podle kuloárních informací ponížil před korejským magnátem a vyslal udobřující signál. Trumfy v rukou ale drží majitel Korean Air Jang Ho Čo. Lze předpokládat, že za všechny urážky nechá Čechy „vycukat“ a rozhodnutí o navýšení kapitálu ČSA bude odkládat do poslední chvíle.
Pozitivní je, že Korejci nezlomili nad ČSA hůl ihned po instalaci Řehoře. Možná to lze vysvětlit jejich kulturou dodržování smluv za každou cenu. A ačkoli jsou pro ně ČSA z hlediska byznysu drobtem, i nad korejským gigantem se vznáší hrozba negativního PR. České aerolinie pro Korean Air představují první akvizici svého druhu a neúspěch by se v Koreji jistě rozmázl. Je proto pravděpodobné, že nakonec na injekci do ČSA kývnou.
Tuzemský dopravce by ovšem peníze neměl prolétat, nýbrž využít k obměně flotily. Ta musí být doplněna malými proudovými stroji pro zhruba 80 cestujících. Na evropské přískoky třeba z Prahy do Amsterdamu je i Airbus A319 velký a vrtulové ATR nedůstojné. To je první problém ČSA, nikoli propouštění pilotů. Držet si více než 200 pilotů na 17 letadel je luxus, který si ČSA jednoduše nemohou dovolit.
