Původně Senát těsnou většinou dvou hlasů posvětil zákon, který se skládal ze dvou kusů: zákona o podpoře obchodu, který dává prezidentovi mandát k vyjednávání a zároveň bere Kongresu možnost do dojednaných dohod zasahovat, a zákona o programu finanční pomoci dělníkům, kteří kvůli volnému obchodu přijdou o práci. Ve Sněmovně reprezentantů to začalo skřípat.
Republikáni podporovali první kus, ale většina z nich nechtěla druhý. Demokraté byli proti prvnímu, ale celou dobu chtěli ten druhý. Aby balík jako celek prošel, vymyslelo republikánské vedení sněmovny fintu – o zákonech se bude hlasovat zvlášť. Republikáni s několika demokraty schválili mandát pro Obamu. Demokraté s pár republikány měli zvednout ruku pro program pro dělníky. Jenže demokraté pod tlakem odborů, které považují obchodní dohody za zlo, hlasovali nakonec proti pomoci propuštěným dělníkům. Balík jako celek neprošel a hrozilo, že jednání o obchodu skončí fiaskem.
Tak republikáni s drobnou demokratickou pomocí ve sněmovně odhlasovali jen zákon o podpoře obchodu znovu a poslali ho do Senátu. Tam ve spolupráci s Bílým domem přišli s dalším trikem. Protože potřebovali alespoň třináct demokratických senátorů, slíbili jim, že program pro propuštěné dělníky připojí jako dodatek k zákonu o podpoře obchodu se subsaharskou Afrikou. Ten vznikl ještě za prezidenta Kennedyho a má širokou podporu v obou komorách Kongresu. Nádavkem republikáni k africkému zákonu přidali i opatření chránící americké ocelárny před levnými dovozy. Ne že by cokoli z toho souviselo s americkoafrickým obchodem.
Celá hra byla postavená na předpokladu, že když Senát schválí mandát pro Obamu, bude hotovo. Demokraté ve Sněmovně reprezentantů už nebudou mít důvod shodit program pro dělníky přilepený k africkému zákonu. I proto, že by tím zařízli financování vzdělávacích programů pro Afričany. Šéfka demokratické poslanecké menšiny Nancy Pelosiová se při předchozím jednání o pomoci dělníkům postavila proti s tvrzením, že pro ně chce lepší program. Teď má na stole totéž v jiném balení. Ale už mluví o tom, že program podpoří.
Pragmatik a zastánce volného obchodu by řekl, že není důležitá procedura, ale výsledek. Za rok či dva, až Kongres dostane ke schválení obchodní dohody, si na tyhle hrátky nikdo nevzpomene. Odpůrcům dohod ovšem způsob schvalování amerického mandátu nahraje na smeč. Konspiračních teorií o tom, kolik za tuto šarádu velké zlé korporace zákonodárcům zaplatily, se určitě vyrojí spousta.
