Jan Stuchlík: V kůži píáristy

Ilustrační foto

Ilustrační foto

Novináři se o lidech z PR agentur, kteří je dennodenně zásobují často zbytečnými informacemi, vyjadřují zpravidla s notnou dávkou pohrdání. V PR smršti by často nenašel kloudnou a hlavně důležitou informaci ani ostřílený detektiv. Jenže my, hrdí pisálkové, vůbec nemáme tušení, čemu musí čelit tolik opovrhovaní píáristé.

Tuhle se uchazeč o jednu dost velkou zakázku v médiích rozvykládal o svých megalomanských plánech. Konkurence zjevně nechtěla zůstat pozadu. A tak její píáristická prodloužená ruka nabídla, že by se ráda podělila o reakci. Inu, zpravodajství má být vyvážené a komunikačně zdatných firem, které samy nabízejí informace, zase tolik není. Jenže se ukázalo, že ono to s tou otevřeností a ochotou komunikovat zase až horké nebude.

Protože prý klient píáristův ve skutečnosti není vždy úplně otevřený ke komunikaci, raději by dostal otázky, k nimž by se měla firma vyjádřit. Hlavně aby to vypadalo, že o informaci má novinář sám zájem. Pak se prý firma více otevře a vydání stanoviska k plánům konkurence posvětí.

Čeleď píáristů je prostě v kleštích, z nichž není úniku. Jejich klienti po nich chtějí, aby byli vidět v médiích. Nechávají je vymýšlet nejnesmyslnější zprávy, kterými by novináře uhranuli. Ale když píárista přijde s nápadem, že by firma podala sama od sebe smysluplnou informaci, dosud naplno otevřená firemní ústa se zavřou.