Jan Žižka: Česko-německý stres a test diplomacie

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: ctk

Stres test. Toto sousloví je dnes spojováno mimo jiné s jadernými elektrárnami, ale skutečný stres test čeká v příštích letech také českou diplomacii. Možná nejtěžší od vzniku samostatného Česka. Bude třeba uhájit plány na rozvoj jaderné energetiky. Především před Němci.

Většina Čechů se dnes asi shodne, že dostavba dalších temelínských bloků je v národním zájmu. Za prvé jde o dostatek elektřiny. Česko nemá takové podmínky pro rozvoj solárních panelů jako Španělsko, větrných elektráren jako severní Německo nebo využití biomasy jako Švédsko. Pokud zůstaneme vývozci elektřiny, vyvažujeme tím do jisté míry závislost své energetiky na zahraničních surovinách. Rozvoj jaderné energetiky bude v části světa pravděpodobně pokračovat, české firmy tak mají šanci podílet se na rozvoji technologií. Subdodávky pro dostavbu Temelína jsou příležitostí pro český průmysl.

Česko-německá deklarace z roku 1997 měla uzavřít politické spory mezi oběma zeměmi spojené s minulostí. Nyní se však vyostřuje spor o ekonomiku, energetiku a budoucnost. A pokud budou v Německu dále posilovat Zelení, bude ještě hůř. Napětí mezi Českem a Německem je nešťastné – mezi české národní zájmy patří i dobré vztahy se sousední regionální velmocí, která zároveň zůstává největším trhem pro tuzemské exportéry. Současná situace je opravdu stresová.

Mají Češi vůbec nějakou šanci? Klíčové je určitě hledání spojenců v EU. Pokud jich bude dost, mají se o co opřít. Lisabonská smlouva přiznává všem zemím právo zvolit si vlastní energetický mix. Odpůrci jádra nemohou vznést požadavek na odstavení elektráren v jiné zemi přímo, musí volit nepřímé cesty. Tedy vyvinout politický tlak a požadovat takové standardy elektráren, které nebude nikdo schopen splnit. Tomu lze čelit. Potíž je ale v tom, že nikdo neví, jak se bude vyvíjet veřejné mínění v potenciálních „spojeneckých“ zemích. A zda nedotlačí své politiky ke stejnému veletoči jako Němci Angelu Merkelovou.

Pak je tu možnost hledat spojence v samotném Německu, byť to dnes zní bláznivě. Pochybovačů o nastoupené cestě může být ale i v Německu dost. Tamní chystané obnovitelné zdroje potřebují rozvoj přenosových sítí a akumulace elektřiny. To všechno se může protahovat, prodražovat, narážet na evropská pravidla pro státní podporu. Německé energetické firmy asi budou chtít rozvíjet jádro v zahraničí – jako dnes RWE v Nizozemsku.

Faktem je ale i to, že německá sázka na obnovitelné zdroje má smysl z hlediska životního prostředí i rozvoje technologií budoucnosti. Realisté z řad Čechů i Němců by měli přiznat, že není dobré sázet vše na jednu kartu. Jaderná energetika i obnovitelné zdroje mohou žít vedle sebe.