Jan Žižka: Průmysl rukojmím špinavé politiky

Petr Nečas staví do čela ministerstva průmyslu muže, který nyní nemůže působit důvěryhodně.

Petr Nečas staví do čela ministerstva průmyslu muže, který nyní nemůže působit důvěryhodně. Zdroj: E15, Robert Zlatohlavek

Tu otázku není možné jen tak přejít: Jak vlastně posloužila výměna v čele ministerstva průmyslu občanským demokratům a jejich šéfovi? Premiér Nečas asi nevěděl, co všechno jmenováním Martina Kuby do vlády způsobí. Strana nyní po Martinu Kocourkovi ztrácí i svého posledního známého ekonomického experta Michala Doktora. A lidé, kteří by je někdy chtěli nahradit, dostávají pozoruhodný vzkaz – studujte raději Machiavelliho než ekonomickou literaturu.

Aniž bychom Martina Kubu morálně odsuzovali, je zjevné, že jeho síla je spíše ve vnitrostranickém manévrování než ve znalosti českého průmyslu. Možná se už premiér smířil s tím, že žádná výměna ministra za ODS se neobejde bez následného výbuchu, většího či menšího. Nečas jistě nezapomněl, že o Kubovi ještě nedávno říkal úplně jiné a výrazně méně pozitivní věci než nyní. Muselo mu být jasné, že jmenování nového ministra vyvolá pochybnosti.

Největším problémem však je, že premiér staví do čela průmyslu, energetiky i zahraničního obchodu muže, který za těchto okolností nemůže působit důvěryhodně. Aby toho nebylo málo, jmenování nového ministra doprovázejí dva naprosto pochybné argumenty.

Tím prvním je tvrzení, že šéf úřadu vlastně svému resortu ani moc rozumět nemusí. Stačí, když bude špičkovým manažerem. Pokud byl někdo přesvědčen, že velkou výhodou Michala Doktora mohou být jeho dlouhodobé angažmá při formování ekonomického programu ODS, musel teď vystřízlivět. Leckdo se asi zeptá – potřebuje vůbec tato strana národohospodářské odborníky? U ODS, která si v době svého zrodu zakládala právě na ekonomické odbornosti, je to pozoruhodný vývoj.

A pak je tu druhý podivný argument. Výhodou Martina Kuby je prý to, že pochází z regionu, v němž vyrostou další dva bloky temelínské jaderné elektrárny. No a co? Znamená to snad, že Kuba opraví pochybné návrhy energetické koncepce, v níž se počítá s postupným nárůstem podílu jádra na výrobě elektřiny až na 90 procent? Oprava návrhů by totiž dostavbě Temelína prospěla nejvíce. Megalomanské plány s jadernou energetikou mohou být kontraproduktivní, vyvolávat zbytečně negativní reakce doma i v zahraničí. Jenže ono to celé spíše působí dojmem, že výběr nového ministra kvůli regionálním vazbám na elektrárnu právě do megalomanských představ zapadá.

Co s tím vším teď naděláme? Nezbývá než vzít na vědomí realitu. Nový ministr by měl dostat šanci se ukázat a můžeme stále doufat, že příjemně překvapí. Třeba se dokonce podaří překonat nynější dojem, že se průmysl stal rukojmím špinavé politiky. A o tom, jaký to vše bude mít dopad na ODS, koneckonců rozhodnou voliči.