Kdyby politici v Česku nevarovali před opakováním solárního boomu v jiných podobách, slušela by jim nálepka „břídilové“. Nekontrolovaný solární boom v minulých letech ostatně poškodil také samotnou fotovoltaiku – její pověst, další podporu i vyhlídky do budoucna.
Ministr průmyslu Martin Kocourek nyní předložil čísla, podle nichž hrozí podobně nekontrolovaný boom bioplynových stanic, a po ministerstvu zemědělství i on zarazil dotace. Nejen bioplynovým stanicím, ale biomase jako takové. Mnozí určitě budou Kocourkova čísla zpochybňovat. I kdyby se jim to dařilo, faktem zůstane, že kombinace různých dotací z evropských fondů a navíc dotovaných výkupních cen elektřiny rozhodně šťastná nebyla. Takový systém je netransparentní. Neustále hrozí, že si nikdo nevšimne zbytečně obrovského dopadu na ceny elektřiny a následně na celou ekonomiku. Právě něco podobného si ostatně dobře pamatujeme.
Česká vláda na druhé straně působí dojmem, že její odpor proti obnovitelným zdrojům už je za rámcem racionálního uvažování. Jsme možná jedinou zemí v Evropě, která cíle svého akčního plánu pro rozvoj těchto zdrojů bere jako maximální strop. Ostatní je považují za minimální hodnoty, od nichž se mohou odpíchnout k vyšším metám. Připusťme ale, že i české konzervativní chápání akčního plánu má svou logiku.
Solární boom nás ještě dlouho strašit nepřestane a je logické, když chceme mít jistotu, že přílišný spěch nepoškodí ani životní úroveň lidí, ani ekonomiku, ba ani přenosovou soustavu. Není nic špatného na tom, když nechceme dopadnout jako bývalý sovětský vůdce Nikita Sergejevič Chruščov se svou pověstnou podporou pěstování kukuřice.
Bohužel ale také platí, že od jednoho extrému často nebývá daleko k extrému opačnému. Pokud by vláda začala zpochybňovat i současné české závazky, podle nichž zde má podíl obnovitelných zdrojů dosáhnout třinácti procent do roku 2020, jako „eurohujerské“, nebylo by to prozíravé. Těch českých třináct procent, zatímco Evropa chce dvacet, je možná docela dobrý kompromis mezi dlouhodobou strategií a momentálními potřebami.
Teď ale jde o formu podpory. Potřebujeme z biomasy vyrábět elektřinu, nebo spíše teplo? Nebo vyčištěný biometan vtláčet do plynové soustavy, jak o tom uvažuje ministr Kocourek? Je nutné se takto ptát. Snad už nebude platit, že čeští politici či úředníci dokážou udělat z dobré myšlenky její pravý opak, jak se stalo v případě solárního boomu.
