Jan Žižka: Zeleným šílenstvím ke drahé naftě

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

Také čeští řidiči si to denně připomínají u čerpacích stanic – nežijeme sice v dobách ropných šoků ze sedmdesátých let, ale cena černého zlata může i dnes zamávat obsahem našich peněženek. Ani hrozba, že zamává celou světovou ekonomikou, není zanedbatelná. Ať už to udělá přímo, nebo třeba nepřímo ve formě přehnaných obav z nového ropného šoku, které povedou centrální banky k chybné měnové politice. Vysoké ceny ropy pak mohou zamávat také nejednou politickou kariérou.

Je to snad trochu komické, ale i nejmocnější muž planety Barack Obama čelí v předvolební Americe výtkám, že to vše způsobil on nemístnou podporou obnovitelných zdrojů. Jako by Obama byl monarchou ropného státu, který může přidat v těžbě strategické suroviny a celosvětově srazit její ceny. Je to naopak, říkají Obamovi obhájci – protože jsou naše zásoby ropy relativně malé, musíme sázet na zelené zdroje.

Co zní komicky v případě Ameriky a globální ceny surové ropy, ovšem nemusí být tak nesmyslné, když se podíváme na Evropu a ropné produkty. Starý kontinent je zdaňuje podstatně víc než Nový svět. Nejenže přímo podporuje biopaliva, ale navrch je zvýhodňuje ještě vysokým zdaněním nafty a benzinu.

Teorie o spiknutí zelených šílenců s Obamou v čele je sice nesmyslná, ale podpora biopaliv v dosavadní podobě je sporná. V globálním měřítku má pěstování plodin na výrobu biopaliv na svědomí daleko vážnější přehmaty než všechny solární panely dohromady – včetně zabírání půdy v rozvojových zemích a její následné eroze, zhoršování životních podmínek tamních vesničanů či likvidace pralesů.

Přitom se stává, že vzhledem k potřebě úprav půdy a pozdější přepravě biopaliv bývají emise skleníkových plynů v součtu vyšší, než kdybychom se spoléhali na stará fosilní paliva. Není divu, že mnozí Afričané v obavách z evropských „neokolonialistů“ vkládají naděje do zdánlivě příjemnějších Číňanů.

Vraťme se ale k českým řidičům. O čem všem mohou přemítat při čerpání benzinu? Třeba o tom, jak v této zemi, známé široko daleko skeptickými postoji vysoce postavených činitelů k různým zeleným myšlenkám, dokážeme právě „zelené“ nápady dotáhnout do nesmyslných extrémů.

Zatímco jiné země měly celkem rozumnou podporu solární energetiky, my jsme měli hrůzný solární boom. Jsme papežštější než papež a daně, jako je ta spotřební na naftu, dokážeme nastavit tak vysoko, že řidiči kamionů raději tankují v sousedních zemích. Uděláme to dobrovolně, aniž by to po nás kdokoli požadoval, s představou, že vybereme více do státní pokladny. Ve skutečnosti se stane pravý opak. I samotné obnovitelné zdroje se pak stávají obětí takového šílenství, nikoli jeho vítězem.