Jana Havligerová: Dobrá zpráva: politika se brání

Bohuslav Sobotka v pozadí Miloš Zeman

Bohuslav Sobotka v pozadí Miloš Zeman

K vládnutí je potřeba moc. Je to sice banální konstatování, ale v době, kdy se politiky, respektive jejich výsostné rozhodování snaží vytlačit či nahradit nejrůznější aktivisté, případně přímo státní instituce, neuškodí zopakovat si i banální fakta. Ještě lepší je, že to alespoň pro jednou pochopili koaliční i opoziční politici a dokázali se spojit. Ano, řeč je samozřejmě o služebním zákonu, který má ponechat při životě politické náměstky, ba dokonce jim dodat jistý punc.

Takže zaprvé, ministerstva potřebují a musejí mít politické vedení, jinak bychom vůbec nemuseli chodit k volbám. Zadruhé, právě zákon o státní službě zaručí, že šéfové rezortů budou mít jen striktně daný a proti současné praxi omezený počet zástupců vybíraných v politických vodách. A snad – zákon ještě nemá definitivní podobu – budou striktně dány i jejich pravomoci a povinnosti. Taková změna mravů bude jednoznačně prospěšná.

Výpady hlavy státu, která se obává, že osoby jmenované na takové posty si budou „jenom česat pěšinku“, jsou sice zábavné, ale není to nic než čiročirý populismus. Ostatně domyšleno do absurdního konce, pokud by v praxi byl výběr na významná úřednická místa tak mizerný, pak by možná opravdu bylo lepší, aby si takoví lidé v práci jenom čechrali vlasy.

Alespoň bychom nebyli svědky takových výstupů, jaké momentálně kolem smíru s bývalým hradním právníkem Hasenkopfem předvádí kancléř Mynář.

Prezident hodlá kvůli politickým náměstkům služební zákon vetovat. To by nebylo nic fatálního. Prezidentské veto, a v minulosti jsme to zažívali pravidelně, dolní komora hravě přehlasuje. Stačí, když poslanci, v tomto konkrétním případě koaliční i opoziční, budou držet basu. Pak se Zemanův „nepodpis“ stane pouhým symbolickým gestem.

Služební zákon je bez debaty narychlo sepsaná norma a tento způsob tvorby zákonům nijak neprospívá. Jenže to o této předloze, vlastně novele předpisu sepsaného zhruba před dvanácti lety, platí od samého začátku. Paragrafy, nad nimiž držel ochrannou ruku ministr Dienstbier, nebyly lepší než ty, které aktuálně vzaly v potaz připomínky opozice. Pseudovláda šestnácti či kolika sirů Humphreyů, kteří by se zcela obešli bez politické sféry, by žádným radikálním vylepšením správy státu nebyla.

Je paradoxní, že na hlavy politiků se teď snáší vlna kritiky. Přitom jestli je v něčem opravdu rozdíl mezi Sobotkovým a Nečasovým kabinetem, pak v tom, že prvně jmenovaný u tak důležité normy nespoléhal na silové řešení a místo svalů se rozhodl použít hlavu.

Norma, kterou sněmovna po větších či menších průtazích snad opravdu schválí, nebude dokonalá – takovou ostatně ještě nikdo a nikde ani nevymyslel, natož napsal. Navíc ani od sebedokonalejší normy se nedají čekat zázraky. Vždy záleží na tom, jestli se jí lidé řídí, anebo se ji snaží obejít.