Zákonodárci by měli rozhodnout, zda bez výjimky zakázat kouření ve všech restauracích, pivnicích i barech. Jednoduché rozhodování by to mělo být už proto, že odpůrci kouření v dolní komoře parlamentu převažují a se zamýšleným zákazem souhlasí podle nejrůznějších výzkumů veřejného mínění zhruba sedmdesát procent obyvatel země. Jenže jednoduché to nebude.
Autoři předlohy neodolali a podlehli militantním skupinám, které zavětřily příležitost normovat lidem život. Nejen pokud jde o kouření. Na původně jednoduchý záměr se nabalila snůška nejrůznějších dalších zákazů a příkazů, návrh zákona má 150 stran a rozhodně si už teď říká o opravu. Řada poslanců si zcela pochopitelně už brousí zuby na nejrůznější změny. Povedou-li pozměňovací návrhy, na něž dojde ve druhém čtení, k lepšímu, těžko říct. Racionálních momentů bylo ve sněmovní debatě pomálu.
Fakt je nutný zákaz kouření elektronických cigaret? Anebo vodních dýmek v čajovnách? Nebo kouření na open air festivalech?
Některé nesmysly v navržených paragrafech přitom přímo bijí do očí. Bezpochyby k nim patří ustanovení, podle kterého by provozovatelé restauračních a jiných zařízení byli odpovědní za to, že se v podniku nenacházejí mladiství pod vlivem alkoholu. To dostane každý hospodský stejné pravomoci, jako má policie, a bude moci kontrolovat občanské průkazy a dávat dýchnout? Fakt je nutný zákaz kouření elektronických cigaret? Anebo vodních dýmek v čajovnách? Nebo kouření na open air festivalech?
Ze stejného zatuchlého soudku je i příkaz, že restaurace musejí nabízet alespoň jeden nealkoholický nápoj levnější než pivo. Vlastně je div, že se do návrhu nedostal zákaz podávat k jídlu hranolky. Protihranolková lobby zjevně zaspala. Bohužel pochybných zákazů, jejichž dodržování prakticky není možné kontrolovat a vymáhat, je v návrhu protikuřáckého zákona i tak dost.
Autorka těchto řádků přiznává, že je kuřačka, najíst se ale raději chodí do nekuřáckých pohostinství. Také ale není slepá. Tudíž může jen těžko přehlédnout hrozny štamgastů s cigaretou v ruce a půllitry postavenými na okenních parapetech.
Do své hospody, která se i bez zákona z rozhodnutí majitele stala nekuřáckou, na jídlo chodit nepřestali. Jen teď občas postávají a klábosí na chodníku. Život si zkrátka cestičku vždycky najde.
Vážení zákonodárci, apeluji – až se k protikuřáckému zákonu zase vrátíte, vezměte rozum do hrsti. Aby to nedopadlo tak, že rodiče budou muset říkat: Honem, děti, honem, běžíme z té zakouřené louky do hospody.
