Z hlediska posunu v životní úrovni o zábavu vhodnou pro sváteční den zrovna nepůjde, čísla eurostatu hovoří nekompromisně.
Česko se svou kupní silou přiblížilo ke svým unijním vzorům za deset let přinejlepším jen o pověstnou píď.
Ačkoli v roce 2004 prošla Praha evropskou branou se 78 procenty bruselského průměru, dekáda v lepší společnosti zemi nenakopla. Současných 81 procent evropského standardu dělá z Česka v disciplíně dohánění unie suverénně nejpomalejší postkomunistickou zemi ve střední Evropě.
Domácí alibisté mohou argumentovat vysokou srovnávací základnou, ti ostatní mohou dumat nad tím, co se zadrhlo. Zkuste to pod třešní probrat s partnerem.
Nejvyšší soud včera udělal definitivní tečku za poplatkovou kauzou v českých bankách. Udržel tak při životě hypotézu, která už už hrozila zhynout na úbytě. Že Češi jsou gramotným národem připraveným nejen číst, ale přečteným se i řídit a nést za to odpovědnost.
Celou kauzu si ale země za rámeček nedá, naopak zase jednou nastavuje Česku nepříjemné zrcadlo. Je důkazem toho, že stovky tisíc Čechů jsou ochotny prodat podání ruky a svůj podpis za několik stokorun. Dobré mravy sice nedostaly na frak, za vyučenou ale zřejmě ano.
