Bezprostředně po přijetí zákona 180/2005 Sb. nastavil Energetický regulační úřad svým prvním cenovým rozhodnutím pro fotovoltaické elektrárny mnohem vyšší podporu, než stanovuje zmíněný zákon. A po pádu cen technologií v roce 2008 to fotobaroni rozjeli ve velkém. Vůbec jim nevadilo, že své zisky obdrží na úkor násobně vyšších ztrát celé společnosti. Ani jim nevadilo, že zákon přiznává fotovoltaice podstatně nižší podporu, než jakou mohou vyvodit z podzákonných cenových rozhodnutí. Asi si mysleli, že se na to nepřijde a společnost to bez reptání zaplatí.
Zdání nápravy
Čeho však bylo moc, toho bylo příliš. Zákonodárci proto přišli alespoň s kosmetickou úpravou, která fotovoltaikům dále ponechá podporu mnohem vyšší, než stanovuje zákon, ale vyvolá dojem nápravy. A tak fotobaronům zrušili daňové prázdniny a zavedli tříletý odvod do státního rozpočtu. Rázem se přes média z fotovoltaiků stali ublížení chudáci.
V případě pohádky šlo vše hladce. Dítě nahlas proneslo, že císař je nahý, lid „prohlédl“ a císař se s ostudou vytratil. V případě nesprávné podpory fotovoltaiky k „prohlédnutí“ zatím nedošlo. I když bylo jasně prokázáno, že podpora fotovoltaiky je výrazně vyšší, než stanovuje zákon, nezareagoval na tento popud ani Energetický regulační úřad, ani ministerstva průmyslu a obchodu, financí či spravedlnosti, ani Státní energetická inspekce, ani veřejný ochránce práv. Pro všechny je císař řádně oblečen.
Ušetřit 200 miliard
Proto úlohu dítěte bude muset na svá bedra vzít Ústavní soud. Sám jsem tam loni začátkem srpna doručil stížnost a důkazy o porušování zákona podložené právním názorem bývalého veřejného ochránce práv Motejla a informacemi přímo od Energetického regulačního úřadu. Ve stížnosti žádám zavést odvody do státního rozpočtu v takové výši, aby podpora fotovoltaiky odpovídala zákonu. Tam je zakotvena již od roku 2005 a má být tak vysoká, aby provozovatelům elektráren zajistila právě 15letou návratnost investic. Nešlo by tedy o změnu pravidel v průběhu hry, ale o začátek jejich dodržování.
Bohužel tak neškodně jako pohádka o císařových nových šatech fotovoltaická realita dopadnout nemůže. Za zákonem stanovenou podporu fotovoltaických elektráren budeme muset zaplatit asi 300 miliard korun, dalších 200 miliard, které by jinak v rozporu se zákonem skončily v kapsách fotobaronů, by však naše společnost mohla ušetřit, pokud se Ústavním soudcům podaří vynutit pravidla.
Proč?
A chudáci fotovoltaici, ti se budou moci zlobit jen na sebe. Měli vycházet ze znění zákona 180/2005, kde se výše podpory jednoznačně stanovuje na jediném místě, a to v § 6, odst. 1, písm. b), bod 1., a z něj odvozovat svá očekávání. V právním státě snad není možné, aby státní správa podporovala stamiliardové bezdůvodné obohacování soukromých subjektů v rozporu se zákonem a na úkor společnosti. V době, kdy je každá miliarda ve státním rozpočtu dvojnásob potřebná, to však zjevně nikomu v horních patrech naší politiky nevadí. Proč asi?
Autor působí v Ústavu fyziky materiálů AV ČR
