Znárodnění společnosti ČEZ je jedním z nejkontroverznějších témat probíhající energetické krize. A není to jen tím zprofanovaným slovem „znárodnění“, kterým komunisté kdysi kradli majetky. Je to samozřejmě spíše otázkou ceny a rychlosti celého procesu, který se zdá být příliš dlouhý na to, aby mohl řešit urgentní záležitosti, jimž vláda nyní na poli energetiky čelí. Tyto problémy mají jistě prioritu, ale neměly by zavírat vrátka řešením, která zajistí energetickou bezpečnost České republiky v dlouhodobém horizontu.
Po jarních úvahách o výkupu malých akcionářů polostátní skupiny je nyní ticho po pěšině. Vládu mohla zaskočit přibližně čtvrtbilionová částka, která by byla na výkup minoritních akcionářů potřeba. A vláda měla v plánu šetřit. Málokdo však rozlišuje mezi spotřebou a investicí. Jsem přesvědčen o tom, že nákup akcií ČEZ by byl investicí dobrou. Samozřejmě cena už není taková, jakou by Česko získalo, pokud by energetická bezpečnost země byla prioritou už před několika lety. Nicméně velká část potřebných financí by mohla přijít ze samotné společnosti, ať už ve formě dividend, nebo následným odprodejem strategicky méně důležitých částí. A pravděpodobný je také růst ceny elektřiny do dalších let.
Ani těsně před ruskou agresí na Ukrajině mnozí experti válečný konflikt nečekali, ovšem plán výstavby nových jaderných bloků a Green Deal jsou na stole už mnoho let. Stát mohl reagovat na nové výzvy dříve, i když možná díky laxnímu přístupu nyní nemusíme řešit Rosatom jako vítěze tendru na dostavbu Dukovan. Na každý pád evropská praxe ukazuje, že se výstavba jádra neobejde bez finančních garancí a dalších zásahů státu. Teď je šance započít proces, který Česko dovede ke stoprocentnímu podílu v ČEZ a následně zjednoduší a urychlí výstavbu nových jaderných bloků. A ty budeme potřebovat ještě více, než jsme si před pár měsíci mysleli.
Autor je analytik společnosti XTB
Jak rostla cena elektřiny?
