Doba se změnila
Požadavek vytvořit nový občanský zákoník, vznesený koncem devadesátých let, byl pochopitelný. Muselo se pracovat s kusou, navíc částečně socialistickou právní úpravou. Komentáře zákonů téměř neexistovaly, anebo jen parafrázovaly text zákona. Relevantní judikatura chyběla. Soudní řízení trvala v průměru přes pět let, protože soudy nevěděly, jak mají platné právo aplikovat. Soudní rozhodnutí nebyla předvídatelná.
Nyní jsme v situaci, kdy existuje slušné množství odborné literatury. Občanský zákoník už byl rozsáhle novelizován. Judikatura vyjasnila mnohé sporné otázky. Předvídatelnost soudních rozhodnutí je poměrně vysoká. Veřejnost sice text současného občanského zákoníku detailně nezná, nicméně vzhledem k zažitosti pravidel se podle něj chová. Samozřejmě, že občanský zákoník má daleko k dokonalosti. Ale je předkládaná úprava skutečně tak kvalitní, abychom obětovali současný stav a ocitli se opět v situaci ne nepodobné té z devadesátých let?
Potřeba pomoci
Přijetí návrhu může znamenat velké náklady pro adresáty této normy. Argument, že se v řadě případů nic moc nemění, je sice podstatný, ale odborná i laická veřejnost bude muset napřed zjistit, co se vlastně mění a co nikoli. Vzroste potřeba odborné právní pomoci.
Tvůrci zákona uvádějí jako nejpodstatnější změny větší důraz na vůli stran a důraz na smluvní volnost jako hlavní zásadu soukromého práva. Tyto zásady platí i dnes, ale v praxi je zatím soudy příliš nerespektovaly. Uvidíme, zda se jejich přístup s novým zákoníkem změní.
Pozitivní změnou je určitě snížení počtu ustanovení, která nelze vyloučit dohodou účastníků. Další podstatnou a vítanou změnou je zavedení pravidla, že ve většině případů budou i vadné právní úkony považovány za platné, pokud se jejich neplatnosti strany nedovolají. Podle současn úpravy musejí soudy k neplatnosti vadných právních úkonů přihlížet téměř vždy z úřední povinnosti.
Vedle užitečných změn ale nový občanský zákoník přináší také některé naprosto nepochopitelné instituty. Jedním z nich je nová úprava opatrovníků právnické osoby.
Opatrovník společnosti se ustanovuje soudem k ochraně zájmů společnosti, jíž v důsledku nefunkčnosti statutárního orgánu hrozí škody. Problémem je, že ustanovení opatrovníka právnické osobě se u nás stalo účinnou metodou převzetí kontroly nad společností jedním ze společníků. Ten předtím, často záměrně, „potřebu opatrovníka“ vyvolal a pak podal návrh na jmenování „svého“ opatrovníka. Navrhovaná úprava opatrovníka právnické osoby je nedostačující, zmatená, a hlavně zbytečná. Mechanismy, jak řešit situaci, kdy společnosti nemají funkční statutární orgán, už existují. Kdo si novu úpravu přál?
Nový občanský zákoník bude patrně přijat. Doufejme, že praxe ukáže, že je posunem správným směrem. Deset let práce v relativně malém týmu na tak závažném zákoníku není mnoho. Možná by se vyplatilo tomuto projektu věnovat ještě více úsilí a času.
Autorka je partnerkou české pobočky mezinárodní advokátní kanceláře Kinstellar
