Je ohodnocení vaší práce spravedlivé? Tahle děsivá otázka musí vyvolat v každém člověku jednoznačnou reakci: samozřejmě ne. I slavný investor Warren Buffett prohlásil, že nezná člověka s jednou miliardou, který by nechtěl mít miliardy dvě.
Věčné odměňovací dilema otevřela nejdříve Poslanecká sněmovna a včera i Senát. Zvýšení platů ústavních činitelů se týká asi 360 lidí. Ekonomické efekty tato debata nemá téměř žádné, zato u veřejnosti vyvolává mimořádně silné afekty.
Koncem devadesátých let se ustálil docela uspokojivý systém pomalého zvyšování platů odvozovaného od růstu platů v nepodnikatelské sféře a celkové situace ekonomiky. Těžce dojednaný konsenzus na přelomu století narušil premiér Špidla, který přišel s populistickým návrhem na zmrazení platů ústavních činitelů. Od té chvíle už každé další zvýšení platů působilo na veřejnost jako skokové a lidé z toho vinili politickou třídu jako takovou.
Od té doby se také ustavil pravidelný cyklus spočívající u jedněch v bušení se do prsou a předkládání návrhů na zmrazení platů politiků a u druhých protinávrhy na jejich rozmrazení. Politici pravidelně rozehrávají tuto zvláštní hru se sebou samými i s veřejností.
Před pár týdny ve sněmovně zase jednou převládl rozmrazovací cyklus, přičemž se zde našla většina více než 120 poslanců ze dvou set. Hlavním argumentem bylo, že v éře „zamrazení“ došlo k tomu, že více peněz než poslanci berou i krajští radní a sekční ředitelé na ministerstvech. Sněmovnou návrh prošel a všichni čekali, co udělá Senát.
Tady došlo k pozoruhodné věci. Senátoři nehlasovali pro schválení, ale současně návrh neodmítli. Dokonce většinou dvou hlasů neprošel ani návrh zákonem se vůbec nezabývat. A už vůbec neprošel návrh senátního hospodářského výboru v čele s Ivem Valentou, který předložil alternativu k poslaneckému zákonu. Podstatou bylo, že zvýšení platů se má rozložit až do roku 2021. Tak jak to tedy vlastně dopadlo?
Zákon prošel takzvanou marnou lhůtou. Fakticky se jím tedy v Senátu nikdo nezabýval, nebylo přijato stanovisko a návrh odcestoval na Pražský hrad k podpisu prezidenta.
Co tímto činem-nečinem chtěla senátní většina říct? Asi toto: vrátit zákon poslancům je zbytečné, protože o něm chtějí hlasovat klidně i 28. prosince, a hlavně mají tak silnou většinu, že nás přehlasují. Vrátit zákon současně dává největším kritikům zvýšení platů takovou munici, že raději skočme do té studené vody rovnou, ať to máme za sebou.
Co s tím? Nejspíš se vrátit k pokusu o širokou shodu na koeficientu, který by zohledňoval stav ekonomiky a platů ve veřejné sféře. S platy je to jako s daněmi. Když daňové zatížení stoupne nad určitou mez, lidé začnou hledat cesty ven. V případě nízkých platů budou hledat jiné zdroje příjmů. Pokud se naruší rozumná mez, nakonec na tom nevydělá nikdo.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
