Komentář Dušana Šrámka: Po zelené přímo k rudé

Ursula von der Leyenová, šéfka EK

Ursula von der Leyenová, šéfka EK Zdroj: ČTK

Greta Thunbergová
Ilustrační foto
3
Fotogalerie

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová představila nový plán klimaticky řízeného hospodářství, který by měl do roku 2050 dovést Evropskou unii k uhlíkové neutralitě. V rámci tohoto plánu má Brusel v nejbližších měsících přijít s řadou kroků, které by měly tento záměr pomoci naplnit. A to včetně masivních investic do ekologických projektů či vytvoření fondu pro podporu regionů závislých na energii z fosilních paliv. Celý monstrózní projekt je založen na kontroverzní hypotéze o zásadním vlivu lidské činnosti na změnu klimatu. 

Jisté je, že pokud se skutečně začne všech padesát proklamovaných kroků naplňovat, půjde o obří etatistický zásah do tržních ekonomických dějů, historicky srovnatelný snad pouze s válečným obdobím. Radikální změny se dotknou všech odvětví od energetiky přes automobilový průmysl až třeba po zemědělství. Promítnou se pochopitelně i do cen pro konečné spotřebitele, kteří to nakonec budou muset zaplatit. Nejen v cenách energií, ale i ostatního zboží i služeb.

Pochybný je přitom už samotný konečný cíl, kterým má být dosažení uhlíkové neutrality. Jako by při výrobě, provozu a následně i likvidaci energeticky nestálých a z hlediska materiálů ekologicky sporných zdrojů jako jsou větrníky či solární panely žádný oxid uhličitý nevznikal.

Jak chce Brusel během třiceti let zlikvidovat obří rozdíl mezi objemem vypouštěného a pohlcovaného oxidu uhličitého, zůstává záhadou. Předpokládaná výsadba stromů v tak obrovském rozsahu by se zákonitě musela dostat do kolize přinejmenším s potřebami zemědělské výroby. Dřevo navíc unie současně považuje jako biomasu za obnovitelný zdroj energie, takže se na jedné straně budou lesy plundrovat a na druhé sázet?

Problémem, který se významně dotýká i Česka, je, jak se EU nakonec popasuje s jadernou energií. Ta dnes jako jediná může smysluplně konkurovat výkonu, který v současnosti dodávají fosilní paliva. Bude velmi záležet na tom, do jaké kategorie nakonec bruselští úředníci jádro zařadí. Podle emisí CO2 totiž budou všechny energetické zdroje rozděleny do tří kategorií – pozitivní, neutrální a negativní. A podle těchto kritérií budou muset banky poskytovat úvěry, pojišťovny počítat pojistné.

Období reálného socialismu bylo z ekonomického hlediska založeno na deformaci cen, když z politických důvodů byly některé lidské aktivity buď preferovány, anebo naopak penalizovány. Ceny přestaly odrážet skutečnou hodnotu statků, což ve svém důsledku vedlo k tržním distorzím a k neefektivní alokaci investic. Výsledkem bylo postupné zaostávání, celková stagnace, a nakonec rozpad celého systému. Nápadně podobný recept nám dnes ordinuje Evropská unie. 

Je těžké si přiznat, že vedoucí politici Evropy skutečně na základě chimérických a ideologických ekologických cílů riskují budoucnost evropských národů. Z makroekonomického hlediska ale skutečně hrozí postupné zaostávání jednotlivých zemí i celé unie, v sociální oblasti pak reálné zchudnutí velké části občanů. To, co je už dnes v Německu známé jako energetická chudoba, se může stát reálnou součástí životů milionů lidí. Hnutí Žlutých vest či násilné demonstrace, jaké se uskutečnily v chilském Santiagu, mohou být čajíčkem proti tomu, co nás eventuálně čeká. 

V lepším případě celý „Evropský zelený úděl“ nějak vyšumí do ztracena třeba jako slavná Lisabonská strategie, která slibovala, že do roku 2010 bude EU nejsilnější ekonomickou zónou světa. Pak si budeme moci s ulehčením připomenout památná slova bývalého ruského premiéra Viktora Černomyrdina: „Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždycky.“

Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice.