V dobách nizoučké nezaměstnanosti a růstu počtu pracovních míst opouštějí evidenci úřadů práce zejména ti nezaměstnaní, z nichž se ještě nestali nezaměstnatelní. V záznamech úřadů práce však zůstávají ti obtížněji zaměstnatelní. Logicky narůstá podíl dlouhodobě nezaměstnaných.
Zejména lidé, kteří jsou mimo pracovní proces dva a více roků, ztrácejí pracovní návyky a zůstávají doma nebo melouchaří v šedé ekonomice. Jedná se mnohdy o lidi se základním vzděláním závislé na dávkách. Někteří nechtějí přijmout hůř placenou práci, jelikož by se jim to nevyplatilo. Částečnou nápravou může být rozumné zvyšování minimální mzdy. To sice obecně představuje tlak na růst nezaměstnanosti, ale pro tyto skupiny obyvatel práci zatraktivňuje.
Ovšem ani rekordní výkonnost trhu práce, ani nutnost motivace zbývajících nezaměstnaných nejsou důvodem k překotnému navyšování minimální mzdy, které nám odbory ordinují a politici v předvolebním čase slibují.
Slyšíme argument, že zvyšování minimální mzdy evidentně pracovní místa neničí, když i v době jejího růstu vykazuje Česko nejnižší míru nezaměstnanosti v EU. To je ale argument mylný. Na přehřívajícím se, ba sálajícím trhu práce není ještě pro samý žár a rauš nepříznivé děje vidět.
Ale tak jako se na finančním trhu často zadělává na krizi v době vrcholné bujarosti, i na trhu práce může vznikat budoucí krize v dobách, jako je právě tato.
V americkém Seattlu před třemi lety tamní politici rozhodli o postupném znatelném navyšování minimální mzdy. Zatímco hodinová minimální mzda stačila vzrůst zhruba o tři procenta, počet hodin práce nabízených lidem s nízkou kvalifikací klesl o více než devět procent. Zaměstnavatelé buď usoudili, že jednoduchou práci přičlení do náplně kvalifikovanějšího pracovníka, anebo člověka nahradili automatickým zařízením.
Výsledek? Před zahájením navyšování minimální mzdy bral seattleský nízkopříjmový pracovník průměrně 1897 dolarů měsíčně. Snížení počtu nabízených hodin jej připravuje o 179 dolarů. Přitom zvýšení minimální mzdy mu přidá jen 54 dolarů. Celkově je každý měsíc ve ztrátě 125 dolarů. To pro lidi z chvostu příjmového žebříčku není vůbec málo.
Bohužel běžná statistika zhoršení podmínek nízkopříjmových pracovníků za současné situace nezaznamená. Ani v Seattlu v USA, ani kdekoli v Česku. Vždyť jde z hlediska ekonomiky jako celku o „drobné“. Zatím. Dokud se daří. Až se dařit přestane, v jistém okamžiku budeme mít zákonitě více lidí bez práce, než bychom měli při nižší minimální mzdě.
Kdo je v bujarých časech opatrný s úvěry, toho prasklá bublina a finanční krize neudolají. Kdo je v bujarých časech opatrný s růstem minimální mzdy, toho v horších časech nepřekvapí až příliš dlouhé zástupy nezaměstnaných, protože nebudou. Bohužel v Česku, zdá se, příliš opatrní nejsme.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Cyrrus
