To, pro co se těsně po volbách v roce 2013 vžil pojem lánský puč, včera definitivně skončilo. Jen velmi stručně k osudům jednotlivých aktérů: kromě ministra vnitra Milana Chovance, který včas „prozřel“, jsou všichni politicky mrtví. Zdeněk Škromach loni ostudně prohrál senátní volby. Michal Hašek loni ostudně prohrál krajské volby.
Jeroným Tejc letos těsně prohrál v souboji o místopředsednické křeslo ve straně a oznámil odchod z politiky. A konečně Jiří Zimola, který loni slavně vyhrál krajské volby, včera neslavně oznámil, že na nejbližším zasedání jihočeského zastupitelstva položí funkci hejtmana a bude se soustředit na očištění svého jména.
Lánský puč byl chybou především v provedení, nikoli v obsahu. Chtít pohnat předsedu strany k odpovědnosti po nepřesvědčivém výsledku ve volbách není nic špatného. Sám Sobotka se na své současné místo dostal, když Jiří Paroubek složil funkci po volební „nevýhře“ v roce 2010. Špatné je zvolit formu neohrabaného palácového převratu.
Faktické vyčištění viditelných pozic sociální demokracie od protivníků současného předsedy paradoxně není dobrou zprávou pro stranu samotnou. Přehnaně bujarý vnitřní stranický život samozřejmě před volbami nedělá dobrotu. Ale faktické umrtvení vnitřní dynamiky, jemuž nyní ČSSD čelí, také není žádná výhra. Zvláště kapitulace Jeronýma Tejce je škoda.
Právě on jako dlouholetý a respektovaný předseda sněmovního ústavněprávního výboru mohl po případném volebním neúspěchu ČSSD vystoupit jako Sobotkův nástupce. Na nedávném sjezdu ČSSD si o takovou pozici řekl projevem, za nímž byla patrná přinejmenším práce a příprava. Tím, že se rozhodl do sněmovny nekandidovat, se o tuto šanci připravil, protože mít předsedu mimo parlament je pro stranu vrcholně nepraktické.
Je pochopitelné, že Sobotka si možnost volebního neúspěchu navenek nepřipouští. Ale jako zkušený harcovník jistě myslí pár tahů dopředu. A měl by uznat, že kdyby volby náhodou nedopadly, bude strana potřebovat výměnu vedení a alespoň lehkou změnu kurzu. A tu nebude mít kdo věrohodně provést, protože celá špička strany je složena z lidí zcela loajálních současnému předsedovi. Leda by se na svou rebelantskou historii zase rozpomněl Chovanec.
Sobotka, místo aby straně alespoň někde ve druhé linii ponechal kádrovou rezervu oněch „starých“ národně-konzervativních levičáků odborářského střihu, od nich čelo partaje vyčistil. Současně zahodil své liberální kořeny a částečně při své „otočce kormidlem doleva“ vykradl právě agendu konzervativního křídla. Tím straně v případě volební prohry pekelně zúžil manévrovací prostor a fakticky ji odsoudil k bolestivé stagnaci, během níž se budou, pravděpodobně v opozičních lavicích, teprve rodit nové výrazné osobnosti.
ČSSD si nedávno připomněla 139. výročí existence. V jaké kondici oslaví příští rok kulatiny, se ukáže, ale na zvlášť veselou party to zrovna teď nevypadá.
Video: Sobotka na sjezdu o Babišovi
