Komentář Michaela Romancova: Příliš živý odkaz bolševické revoluce

Vladimír Iljič Lenin v čele bolševiků, kteří navzdory svému názvu rozhodně neměli mezi revolucionáři většinu. Nejvíce však toužili po moci.

Vladimír Iljič Lenin v čele bolševiků, kteří navzdory svému názvu rozhodně neměli mezi revolucionáři většinu. Nejvíce však toužili po moci. Zdroj: Profimedia.cz

Invaze okupačního vojska v srpnu 1968.
Invaze okupačního vojska v srpnu 1968.
Vítání Rudoarmějců v Praze na Václavském náměstí, květen 1945.
Srpen 1968.
Srpen 1968: Václavské náměstí.
8
Fotogalerie

Velký říjnový převrat zrodil nejnásilnější systém v lidských dějinách, který měl velké štěstí na protivníky i spojence.

Přesně před 100 lety, v době, kdy v Evropě již čtvrtým rokem zuřila do té doby nejstrašnější válka v lidských dějinách, provedli ruští bolševici úspěšný státní převrat. Bezprostředním úkolem bylo destabilizovat Rusko natolik, aby již nadále nebylo schopné pokračovat v boji po boku Francie a Británie. Brestlitevský separátní mír nakonec Německu vítězství nepřinesl. Ale bolševici ukázali, jak snadné je rozložit stát, pokud k tomu máte dostatek prostředků, přitažlivá hesla a nulové morální zábrany.

Nabídka „demokratického“ míru bez anexí a kontribucí, kterou bolševici podvodně deklarovali, negramotné ruské mužiky v uniformách neoslovila. Zato dekret o půdě, jenž starozákonnímu přikázání „nepokradeš“ nadřadil revoluční heslo „kraď nakradené“, způsobil divy. Na obrovském prostoru mezi Baltským a Černým mořem vojáci, jimž byla nabídnuta možnost zmocnit se cizího majetku, opustili zákopy a vydali se domů.

Poté se přistoupilo k realizaci hlavního cíle, jímž nebylo nic menšího než světová „proletářská“ revoluce. Lenin prohlásil, že Rusko je pouhou otýpkou chrastí pro zažehnutí plamene světové revoluce, a aby se tak stalo, byl v létě 1918 na návrh Jakova Sverdlova teror povýšen na oficiální politiku státu.

Vzápětí byl zrušen starý právní řád a právo bylo nahrazeno „revoluční spravedlností“. Lenin zlikvidoval soukromé vlastnictví a opatřením válečného komunismu, kdy byla militarizována práce, bylo totálně rozvráceno hospodářství. Dezerce z „pracovní fronty“ se trestala smrtí – stejně jako dezerce z fronty válečné.

Jestliže v průběhu první světové války v Rusku nebyl zaveden přídělový systém na potraviny, zavedli ho bolševici již v roce 1918 a v mnoha oblastech země vypukl hladomor – až do třicátých let účinná politická zbraň, jejímž prostřednictvím strana upevňovala svou moc.

To vše bylo orámováno všudypřítomnou, státem řízenou cenzurou a propagandou. Cenzura efektivně zabránila lidem myslet postaru a propaganda je nutila myslet nově.

Bolševická strana držela v rukou veškerou moc, aniž by k tomu byla oprávněna ústavou. Byla řízena ústředním výborem a politbyrem, jehož členové byli vybíráni, takzvaně kooptováni, samotným ústředním výborem a politbyrem. Na všechny posty byli jmenováni jen členové strany a ti řídili stát, přičemž se řídili jen stranickými direktivami.

Všichni, kdo v tomto řetězci byli zapojeni, museli projevovat naprostou loajalitu a oddanost straně a jejímu vedení.

Čas od času ani to nestačilo. Dostojevského výrok z románu Běsi „Ruského člověka nejsnáze dostanete tak, že mu nabídnete právo na ohavnosti“ byl obludným způsobem potvrzen revoluční praxí.

Prvotní nezdar v exportu revoluce Moskvu neodradil. Takzvaná Kominterna, založená roku 1919 jako nástroj plánování ozbrojeného vpádu do okolních zemí, se postupně změnila v nástroj řízení zahraničních komunistických stran. Roku 1922 byla přijata zásada, že sovětské Rusko je vlastí všech pracujících a právě jemu musí být komunista jakékoli země věrný v první řadě.

Říjnový puč stvořil nejnásilnější a nejrepresivnější politický systém v lidských dějinách, který se ve čtyřicátých letech 20. století konečně podařilo úspěšně vyvézt do světa. K desítkám milionů mrtvých na území SSSR přibyly další nesčíslné oběti v Evropě, Asii, Africe i Americe.

Přinesl naprostý zmar, ale měl veliké štěstí na protivníky a spojence. „Díky“ nacismu se zapomnělo na to nejhorší z ruských dvacátých a třicátých let. „Díky“ levicovým intelektuálům nakonec nedošlo ani k řádné obžalobě. V tomto ohledu je odkaz Října dodnes živý.

Autor je politický geograf