Komentář Petra Peška: Babišova úroda priorit

Andrej Babiš

Andrej Babiš Zdroj: Michael Tomeš

Andrej Babiš věští z koule
2
Fotogalerie

Je to už dávno, co se v politické mluvě začalo používat slovo priorita v množném čísle.

Bývá to buď projevem nerozhodnosti, co je vlastně z důležitých témat nejdůležitější. Anebo snahou udělit toto privilegium většímu množství vybraných cílů, a zvýšit tak záběr těch, kteří z priorit(y) mohou mít prospěch. A tedy i přilákat co nejvíce voličů.

Tuto linii dodržel i premiér Andrej Babiš před svým jednáním na ministerstvu financí, když za rozpočtové priority pro příští rok označil zrušení superhrubé mzdy, zvýšení důchodů a investice. A totéž po jednání zopakovala i šéfka resortu Alena Schillerová. V tomto tedy mezi premiérem a vicepremiérkou panuje stoprocentní jednota, což asi není překvapivé.

Zmíněné priority ale mají shodného ještě něco – ve všech třech případech jde o utrácení. Aniž by bylo řečeno, kde se na to vezmou peníze v době, kdy se ekonomika ještě zcela nevzpamatovala z útlumu během koronavirové krize. A nejde jen o výpadek v příjmech, ale i o absenci úspor z let hospodářského růstu.

Premiér ovšem umí vysvětlit i toto: „Našetřili jsme, teď máme pocit, že ekonomiku musíme podpořit…“ Nic proti podpoře ekonomiky a krátkodobému schodku během krize. Je ale třeba dodat, že těmi úsporami myslí snižování dluhu veřejných financí v uplynulých letech. I to je chvályhodné, ale také  zde dochází k matení pojmů. Úspory jsou přeci jen něco jiného.

Stejně tak, jako když Andrej Babiš druhým dechem dodává, že teď vláda může „dát lidem přímo peníze, aby to viděli na výplatní pásce“. Jednak to stát nedává, ale pouze přerozděluje. Navíc cílem odpovědného kabinetu by nemělo být cokoliv rozdávat, ale vytvořit podmínky, aby si lidé mohli vydělat více sami.

Premiér to ovšem i s odpovědností vidí jinak: „Jsme rozpočtově odpovědní,“ prohlásil v úterý. A po jednání na ministerstvu financí dodal, že cílem je mít příští rok nižší rozpočtový deficit než letos. Což je při půlbilionové sekyře nejen priorita, ale hlavně samozřejmost a nutnost.