Dokud se ekonomice dařilo, dalo se to přežít a jako tak velký problém to nevypadalo.
Zpomalení hospodářského růstu násobené úderem koronaviru naplno obnažily sklony a schopnosti současné vlády. Výsledkem je zvláštní mix. Na jedné straně pár správných kroků. K tomu ještě několik sice dobrých, ale špatně načasovaných. Na straně druhé je to vše zahuštěno škodlivými nápady, které bude republika rozdýchávat ještě několik let.
Do poslední kategorie samozřejmě patří hlavně rozpočet s astronomickým půlbilionovým schodkem a také způsob jeho schvalování. Krize si žádá mimořádná opatření a je pochopitelné, že dočasně se státní finance dostanou do minusu. Ovšem ne do tak zbytečně velkého. Ukazuje to také na další, možná nejčastější aspekt chování vlády, která jakoby ztratila jakékoli zábrany a skrupule.
Země tak začíná přicházet o jednu z finančních výhod, kterou představuje relativně nízké zadlužení státu. Za dveřmi je ale série voleb, tak je třeba mít dost peněz na různá přilepšování. Kdo a kdy to splatí, není přece problémem této vlády.
Najednou si také vládní garnitura vzpomněla, že by se měla zrušit daň z nabytí nemovitosti, přestože stát by si na tento příjmový výpadek lépe zvykal v době hojnosti. Podobné objevování Ameriky se rýsuje též u opuštění konceptu superhrubé mzdy, což by u zaměstnanců mělo vést k mírnému poklesu daně z příjmu. A opět k výpadku ve státní kase, byť snížení ceny práce je krok správným směrem zvláště v krizové době.
Dalším ukázkovým příkladem je (ne)reforma důchodového systému. Vláda ještě tak umí zvyšovat penze a premiér vykřikovat cosi o snížení či snad dokonce rušení sociálních odvodů u zaměstnanců. Pokud tedy tou „reformou“ není mírné zvýšení plateb na sociální pojištění u některých živnostníků a podnikatelů, pro něž vláda přichystala paušální daň. Mimochodem opět nelogicky načasovanou a s podivnými parametry, kvůli čemuž stejně pro řadu OSVČ s nejnižšími příjmy nebude výhodná.
A jakkoli se z toho stává trošku argumentační kolovrátek, nemělo by se zapomínat na nesmyslné a rozhazovačné slevy na jízdném. Byť jde „jen“ o několik miliard, což ve světle rozpočtového schodku bledne.
Vzhledem k výše zmiňovanému volebnímu maratonu – letos se bude volit do krajů a Senátu, pak do Sněmovny, pak do komunálu – se ale nedá čekat, že by si vláda příjemce těchto cestovních dárečků chtěla pohněvat. Nebo určitě ne všechny.
Limity svých schopností vláda dokázala předvést ve zvýšení spotřebních daní u tabákových výrobků – což je jedna z nejsnazších cest pro výběr peněz. A pokud jí lze alespoň něco přičíst k dobru, tak možná zavedení stravenkového paušálu.
Vše to jsou ale jednotlivosti, chybí systematičtější přístup k finanční rozvaze státu. Ekonomické signály přitom nejsou dobré. Podle nových údajů průmyslová produkce propadla, přibylo méně nových zakázek, horší je to s vývozem i dovozem. Daří a přinejmenším dařit se ale bude vládnímu apetitu v utrácení a neochotě šetřit. Přinejmenším do voleb.
