Komentář Roberta Maleckého: Dramaturg Zaorálek | E15.cz

Komentář Roberta Maleckého: Dramaturg Zaorálek

Robert Malecký

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Nikomu se nemusím zodpovídat, nikomu nic nedlužím. Jen dělám svou práci. Ministr kultury Lubomír Zaorálek odmítl (prozatím) opustit ministerstvo kultury a zúčastnit se Hradem řízené rošády na ministerstvu zahraničí. Pokud chtěla ČSSD po víkendovém sjezdu mluvit jednotným hlasem a srozumitelně, povedlo se to jen napůl. Srozumitelný byl Zaorálkův včerejší projev až až. Možná až příliš.

Lidově řečeno „naložil“ Lubomír Zaorálek každému, kdo šel zrovna kolem. Hradu, svým předchůdcům na ministerstvu kultury, zamýšlenému nástupci Janu Birkemu, potažmo i stranickému šéfovi Janu Hamáčkovi. Nejvíc ale vlastní vládě Andreje Babiše za stav, do kterého dovedla ministerstvo zahraničních věcí.

Lubomír Zaorálek je původním povoláním televizní dramaturg. Včera do už zdánlivě rozhodnutého scénáře výměny ministra zahraničí vložil pozoruhodnou zápletku, za kterou by se nemusel stydět ani šestý díl seriálu Velké sedlo, na němž se kdysi podílel.

Ve zkratce: zamini je vykuchané ministerstvo, pouhá dekorace, nemá kontrolu nad vztahy s Ruskem, zvláštní zmocněnec byl přesunut pod kontrolu Pražského hradu, navíc nemá jistotu, že po něm na kulturu přijde člověk, který by rezortu rozuměl a byl kompetentní. Chudák starosta Birke. Zejména odkaz na vztahy s Ruskem jsou výbušná směs, když si uvědomíme, kdo a proč požadoval odvolání Tomáše Petříčka.

Rošádu jako takovou Zaorálek neodmítl, jen ji spojil se splněním několika podmínek. Zejména představa, jak Andrej Babiš přemlouvá prezidenta, aby zmocněnce pro Rusko převedl zpátky pod ministerstvo a vůbec nechal nahlédnout pod pokličku lánsko-kremelské politiky, je k popukání. To se může premiér rovnou rozloučit s představou, jak kvůli němu Miloš Zeman po volbách zas a znovu ohýbá ústavu a pověřuje ho padesátým šestým a padesátým sedmým pokusem o sestavení vlády.

Lubomír Zaorálek si toho všeho musí být vědom. Ví, že kompetenční věci jsou jen záminka, půl roku před volbami věc nereálná technicky i politicky. Hraje hru o vlastní kredit směrem do ČSSD. Abychom se podrželi předchozí analogie, právě rozepsal scénář druhé série Velkého sedla, v němž pevně sedí jako předseda ČSSD.

K tomu potřebuje dvě věci: zůstat viditelným členem strany a distancovat se od Hamáčkovy reálpolitiky pro chvíli, kdy se s ní bude účtovat. Což je chvíle, která nastane po volbách tak jako tak. Hamáček buď sociální demokracii do sněmovny nedovede, nebo těsně přeleze přes pětiprocentní hranici. Tak či tak ale není příliš pravděpodobné, že by stranu dostal nad pozice, v nichž ji přebíral od Bohuslava Sobotky, a to byl už tehdy průšvih. Už teď má za sebou prohrané evropské volby, neúspěch v krajských a fiasko v Senátu.

Zaorálek sehrál televizní kus s přehledem. Sám si ho napsal a zrežíroval. Hamáček chtěl mít stranu jednotnou, nechal si najmenovat „jednobarevné“ vedení. Je to „všichni za jednoho“, s Hamáčkem budou skládat účty všichni, kdo se na jeho politice po letošním dubnu podíleli. A naopak. Zaorálek zatím stojí uprostřed. Zůstává členem Babišovy vlády, což je jedna z dělicích linií, která současnou ČSSD rozděluje. Zároveň vyslal silný hlas, že chce, aby se s ním do budoucna počítalo. Neřekl tak ani tak, ale na jeho slova možná dojde.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video