Autor zápisníku by ve světle těchto informací čtenářovi rád zprostředkoval svůj tip na činnost, která se podle jeho skromného odhadu může stát „módním“ zdrojem zábavy, nevšedních zážitků i dodatečných příjmů zmíněných minipivovarů: na pivní turismus.
Být turistou-pivařem má totiž v současné době jednu ohromnou výhodu – ať se po matičce vlasti vrtnete, kam chcete, v dosahu několika desítek kilometrů od jakékoli přírodní či historické památky lze nalézt minipivovar. A ten lze samozřejmě navštívit a jeho produkci na místě okusit. Pokud tak už jakožto pivní milovník máte obraženy lokály, které se soustředí na servírování speciálů, a nechcete být tolik závislí na angažovanosti hospodského, jaká piva si zvládne nasmlouvat či sám zavézt, nebojte se sednout o nejbližším víkendu na vlak.
Ze zkušeností autora a jeho pivo milujících přátel totiž mají takovéto výlety skryté kouzlo. Podaří-li se totiž v minipivovaru zastihnout majitele a prohodit s ním pár slov, člověk zpravidla odjede nejen obohacen o chuťový zážitek, ale také o nějakou tu pivovarnickou historku.
Jako s konzumací každého alkoholu je však třeba dbát na to, aby se zpáteční cesta neproměnila v jedno velké okno a jiný, méně příjemný zážitek.
