Marek Schwarzmann: Posuny v chápání

Počítačová hra GTA V

Počítačová hra GTA V

Už je to tady. Probíhá nenápadná revoluce (evoluce?) ve společnosti a v zábavním průmyslu a také v tom, co se nově konzumentům servíruje na billboardech. Oko autora zápisníku totiž nedávno se zalíbením spočinulo na jednom z výtvorů externího marketingu, neb reklama na něm byla pro hráč konzolových a počítačových her.

Ano, na loňský billboardový průnik titulu Assassins Creed 3 letos navazuje i nejdražší hra v historii. A společnosti tak trochu pomocí marketingu naznačuje, že hráči her jsou také lidé, že se vyplatí je reklamou oslovovat, a to i takto masově.

Ten kvalitativní a emancipační zlom je v tom, že hráčova potřeba zábavy je svým umístěním na billboardy kladena na úroveň toho dříve „správného“ či slušného spotřebitele, který se baví tou „kvalitní“ a původní seriálovou tvorbou veřejnoprávní televize nebo dvouhodinovým povyražením v kině na vysokorozpočtovém filmu. Postupně tak mizí stigma, že hráči her jsou násilničtí asociálové s problémy rozlišovat realitu a fikci, že jsou okrajovou vrstvou společnosti. Hráči se totiž od běžných televizních maniaků moc neliší. Aneb žijeme zde s vámi, spoluobčané.

Všimli jste si toho také? Firmy se snaží komunikovat, ptát se, jak jsme s jejich službami spokojeni, ptát se, jestli se na nás bankovní úředník dostatečně usmíval… Při troše štěstí se také můžeme potkat s ředitelem na pobočce nebo dostat SMS s přáním k narozeninám. Když to tak půjde dál, dost možná nás nakonec přesvědčí, že to vše nedělají pro zisk, ale pro náš dobrý pocit. Autor zápisníků by si proto rád dovolil jednu nevděčnou poznámku: „Střesme se okamžiku, kdy se jim to podaří.“