Martin Čaban: Ministr, který nechce vládnout

Svatopluk Němeček

Svatopluk Němeček Zdroj: CTK

Českým systémem veřejného zdravotního pojištění proteče příští rok 239 miliard korun, o devět miliard více než letos. A dnes už je jasné, že tento balík peněz se stane další obžalobou vlády, která navzdory ekonomickému růstu i veřejné podpoře odmítá vládnout.

Úhradová vyhláška na příští rok, jejímž prostřednictvím ministerstvo zdravotnictví směruje toky peněz v systému, je sice teprve v připomínkovém řízení, ale už nyní je jasné, že nepřináší žádnou systémovou změnu. Peníze, které do zdravotnictví přibudou díky lepší ekonomické situaci, se v roce 2015 projedí v kompenzacích za zrušené regulační poplatky a v pětiprocentním růstu tabulkových lékařských platů. Na systému nemocničních úhrad se nezmění nic.

Dokonce i ty nesmělé pokusy z předchozích let vpustit do něj trošku racionality v podobě náznaků plateb za diagnózu ministr Němeček zadupal do země. Naplno se vracejí staré špatné platby založené na podivných paušálech, jejichž kořeny vězí v devadesátých letech v tehdejším přechodu ze systému placení za výkon k něčemu méně bezednému.

Otázka ovšem je, zda se ministr Svatopluk Němeček tím, že se bude politicky držet takto při zdi, někomu zavděčí. Z jedné strany na něj útočí šéfové nemocnic, kteří si stěžují, že jim přidané peníze nebudou na kompenzaci poplatků a zvýšení platů stačit. Z druhé strany útočí lékařské odbory, pro něž je pětiprocentní růst platů nedůstojný a chtějí deset. A za bukem samozřejmě číhá ještě Andrej Babiš. Tomu velmi leží na srdci efektivita vynakládání peněz ve zdravotnictví, zejména od chvíle, kdy prostřednictvím svého investičního fondu Hartenberg Capital začal ve zdravotnictví rozsáhle podnikat.

V nedávném projevu před zdravotnickými odboráři ministr financí kromě ohraných refrénů prohlásil, že „bez ohledu na to, kdo je ministrem financí či zdravotnictví, by mělo mít právě ministerstvo financí silnější úlohu v oblasti financování zdravotnictví“. Asi největším Němečkovým hříchem je, že svou nečinností a neochotou jakkoli posunout zdravotnický systém poskytuje Babišovi munici a prostor k tomu, aby si přes svůj brutální střet zájmů hrál na někoho, kdo by zdravotnictví ohromně pomohl, jen kdyby jej k tomu pustili.

Ministra Němečka v jeho ostentativní nečinnosti podpořil i premiér Sobotka, když si na konferenci o budoucnosti zdravotnictví pochvaloval, jak je český systém poskytování péče efektivní. Při volbě vhodné srovnávací báze něco takového určitě tvrdit lze, ale předseda strany, jež ovládla ministerstvo zdravotnictví i kvůli žehrání na nesčetné chyby předchozích vlád a které dýchá na krk natěšený vlčák Andrej Babiš, by se s takovým tvrzením spokojit neměl. České zdravotnictví potřebuje silně provětrat a je Sobotkovou a Němečkovou odpovědností, aby to nakonec neudělal Babiš k obrazu svých podnikatelských záměrů.