Ale budiž. Jako se říkává, že v životě jde „až v první řadě“ o peníze, v politice platí totéž o židlích a křeslech. To už véčkaři, ti nositelé nového svěžího politického stylu, připravili svým voličům i horší deziluze, než je zrovna tato.
Jinak je zachování vládní koalice v podstatě dobrou zprávou, pomineme-li fakt, že na další krizi dojde nejpozději za pár týdnů při diskuzích o rozpočtu. Dobrá zpráva je to už proto, že pokud by se včera kabinet rozpadl, byl by to skutečně velký trapas. Středeční zasedání vlády bylo totiž mimořádně důležité. Ministři na něm schválili několik opravdu reformních zákonů počínaje trojkou zdravotnických norem přes přípravu půdy pro reformu penzí až po změny na trhu práce. Pokud by se vláda složila den poté, co začala konečně vypadat jako reformní, byla by to ostuda. Takhle jí ještě zbylo alespoň stopové množství důstojnosti.
Jenže na jak dlouho? Je jasné, že Věci veřejné udržela ve vládě i zcela pragmatická úvaha. Riskovat předčasné volby v situaci, kdy na ně nejsou preference ani peníze, je nesmysl. Snad by se ještě dala hrát celkem elegantní role konstruktivní opozice ad hoc podporující menšinovou pravicovou vládu. Jenže z toho zase nekynou ta křesla na ministerstvech a v dozorčích radách. Ovšem zůstanou-li véčka ve vládě, pak z toho zase nekouká vzestup preferencí, rozhodně ne v kabinetu, který se u veřejnosti těší takové oblibě jako tento.
S tímto základním dilematem, které je příčinou véčkařských záchvatů populismu a leží v základech koalice jako časovaná bomba, včerejší smír nepohnul. Véčkaři jeho řešení jen odsunuli. Možná než se ukáže, zda bude superguru protikorupční strany souzen kvůli korupci. Pak už by asi ani nebylo co zachraňovat. Ale abychom nebyli nespravedliví, je třeba si uvědomit, že do nových voleb se v tuto chvíli nechce nikomu. Ani opozici, která vehementně tvrdí opak. Na účtech všech stran zejí stamilionové díry po loňských a předloňských megakampaních a zalátat je bude chvíli trvat. Právě všeobecná neochota jít do další volební kampaně je nejsilnějším pilířem existence současné vlády. Je to trochu trapné, ale bez toho by byl reformní potenciál tohoto kabinetu promrhán už dávno.
