Jak mohl dopadnout někdo, kdo šel k Václavu Klausovi lobbovat za vyvlastňování? Včera to zkusili zástupci průmyslu. Nelíbí se jim, že z nového horního zákona by měla vypadnou možnost vyvlastnit pozemky kvůli těžbě nerostných surovin. Hrad po schůzce žádné vyjádření nevydal.
Kdybychom byli někde v první půli devadesátých let, kdy tu Václav Klaus pomáhal budovat povědomí o existenci soukromého majetku a jeho nedotknutelnosti, nebylo by těžké odhadnout, jak podobná schůzka dopadne. Průmyslníci by byli vypoklonkováni ze dveří, doprovázeni opravdu, ale opravdu vysoko zdviženým obočím.
Jenže čas plyne a sebepevnější fundamenty se jeho vlivem opotřebovávají a měknou. Vyvlastnění už není tabu, má i svůj vlastní zákon. Klausův podpis pod ním, pravda, není. Na druhé straně, prezident je fanouškem severočeského uhlí a na těžební limity hledí s nevolí. Nejsme v devadesátých letech. Odpovědi na některé otázky dávno nejsou jednoznačné.
