Letošní volba ale ukázala zajímavý posun oproti volbám předešlým. Politici se letos k intervencím a svému zájmu o kandidáty v průběhu výběrového řízení zcela bez ostychu hlásili. Je přece úplně normální, že se představitelé státu zajímají o projekty uchazečů, snažili se veřejnosti vysvětlit poté, co vyšlo najevo, že se i premiér Nečas setkal v průběhu volby s některými kandidáty.
To je dost alarmující sdělení. Naznačuje leccos o postoji českých politiků k veřejnoprávním médiím. Napovídá totiž, že jim i po dvaceti letech stále uniká základní princip a smysl existence tohoto typu médií. A co je ještě horší, nepřijde jim to vůbec divné a nijak se nad tím nepozastavují.
Výše uvedené vysvětlení totiž normální rozhodně není. Alespoň ne v případě, že české společnosti záleží na tom, aby vybudovala silnou televizi veřejné služby, nikoli televizi státní. Jediný, koho mohou a mají projekty a kandidáti zcela legitimně zajímat, je příslušný zástupce veřejnosti, tedy Rada ČT. K tomu získala od poslanců mandát. Politici by měli vyčkat na její rozhodnutí, a ne jej předcházet a ovlivňovat. Realita se ale od tohoto principu dlouhodobě vzdaluje. Spíše se zdá, že hranice přijatelného je rok od roku mlhavější.
Nemusíme být přímo ponořeni do celého mechanismu, abychom pochopili, že na takto vykolíkovaném hřišti se o politickou podporu muselo hrát i při letošní volbě. Není to v zásadě chyba jednotlivých kandidátů, ale celého systému. Nyní bude důležité, jak se nový šéf ČT Petr Dvořák se svou rolí vypořádá a zda ustojí politické a zájmové tlaky jak zvenku, tak i zevnitř televize. Podstatné bude i to, jaké spolupracovníky si přivede a zda jeho rozhodnutí nebudou vázána na sliby nějakým třetím stranám včetně těch politických. Pro další vývoj televize veřejné služby je to mnohem podstatnější než jeho minulost před rokem 1989.
Model BBC, ukázkový příklad fungování televize veřejné služby, k němuž se tak rádi odvoláváme a ke kterému se hlásili i uchazeči o místo ředitele ČT, je nám stále na hony vzdálen. Spíše nám, soudě podle posledního vývoje, hrozí, že necháme situaci zajít tak daleko jako na Slovensku. Tam má financování Slovenské televize a rozhlasu podle vládního návrhu převzít stát, což jde zcela proti logice médií veřejné služby a znamená to jejich definitivní prohru.
Autorka je editorkou serveru Mediaguru.cz
