Touha nejbohatšího člověka planety a největšího akcionáře společnosti Tesla Elona Muska koupit sociální síť Twitter má už rysy absurdního divadla. Minulý pátek Musk oznámil, že proces akvizice Twitteru, který měl být nakonec stažen z burzy, „pozastavuje“. Oficiálním důvodem je – jak Musk napsal kam jinam než na Twitter –, že miliardář se chce přesvědčit, zda je pravdivé tvrzení Twitteru, že méně než pět procent účtů jsou falešní uživatelé nebo boti. A v úterý natvrdo napsal, že dokud neuvidí důkaz, že robotických účtů je méně než pět procent, není možné pokračovat v procesu akvizice.
Obava z toho, že počet falešných a automatizovaných účtů je velký, je oprávněná, protože schopnost platformy likvidovat tento typ „uživatelů“ je důležitá pro její obchodní model, který spočívá v zobrazování reklamy skutečným uživatelům. Pokud by se ukázalo, že to tak skutečně je, je to navíc závažný přečin proti burzovním pravidlům, která podobné lhaní samozřejmě zapovídají.
Kam napsat zásadní sdělení? Na Twitter
Otázkou je, zda je to skutečný důvod. Muskovo tweetování o probíhající akvizici je totiž bezpochyby v rozporu s americkými zákony upravujícími obchodování na burze. Ty předpokládají, že komunikace směrem k akcionářům se zásadními informacemi se zasílá ke zveřejnění federální komisi pro cenné papíry, a nikoli na Twitter. O tom, že šlo o zásadní informaci, svědčí i pohyb akcií Twitteru poté, co Musk své pochyby vyjádřil – v pátek spadly o bezmála deset procent a v pondělí o více než osm.
Trh nyní oceňuje Twitter stejně jako předtím, než Musk oznámil, že ho chce koupit za 54,20 dolaru za akcii. Vzhledem k tomu, že tweet o „pozastavení“ transakce následovala ještě kritika algoritmu i nepublikovatelná kritika současného výkonného ředitele Twitteru, nabízí se otázka, zda Musk jednoduše nechce z celého dealu vycouvat. To by ho stálo sice miliardu a potenciální další soudní spory, na druhou stranu se dá předpokládat, že by vyrostly akcie Tesly, kde stále drží přibližně patnáctiprocentní podíl. Investoři by se totiž přestali bát, že šéf společnosti se místo o jejich blaho bude starat o svou novou hračku – tedy o Twitter.
Není až tak nepravděpodobné, že by miliardář svůj nájezd odpískal nebo se snažil vnutit akcionářům Twitteru nižší cenu než původně nabízenou. V květnu totiž akcie technologických firem značně oslabily a nevypadá to, že by trh nalezl své dno, Muskova nabídka tak představuje daleko významnější prémii oproti pondělní uzavírací ceně 37,39 dolaru za akcii.
Je klidně možné, že další subjekty, s nimiž chce jít do koupě Twitteru (což jsou různé fondy včetně katarských a saúdských státních investorů), na něj tlačí, aby vyjednal lepší podmínky. A možná v průběhu minulých týdnů pochopil, že jeho naivní představy o volnější moderaci obsahu nemají nic společného s realitou a Twitter není tak super byznys, jak si představoval – respektive jeho transformace na nějaký lepší byznys model by znamenala příliš vysoké riziko. Jde koneckonců o velké peníze.
Mezi revoluční aktivity Elona Muska patří také projekt Starlink:
Pokud by americký akciový regulátor SEC skutečně začal Muska kvůli jeho tweetům vyšetřovat, nebylo by to poprvé. V roce 2018 miliardář napsal, že má zajištěné peníze k tomu, aby Teslu stáhl z burzy, což pochopitelně znamenalo prudký skok ceny akcií nahoru. Za to dostal pokutu 20 milionů dolarů v rámci dohody se SEC, která obsahovala i klauzuli, že každý jeho tweet musejí schválit právníci Tesly. Otázka je, jestli se tak skutečně děje, protože třeba minulý listopad se Musk na Twitteru ptal svých 90 milionů sledujících, zda má prodat deset procent Tesly, což regulátor šetří jako porušení dohody.
Navzdory dohodě o akvizici
Současné tweetování o koupi Twitteru je také dost na hraně, protože firma si samozřejmě v dohodě o akvizici vymínila, že Musk sice o transakci může tweetovat, ale nesmí „znevažovat Twitter nebo jeho představitele“. Miliardář přitom o víkendu označil algoritmus Twitteru za hrubě manipulativní a na vysvětlování výkonného ředitele Twitteru, jak platforma počítá robotické a falešné účty, odpověděl lakonicky pomocí emoji lejna. Jistě by se našel soudce, který by toto za „znevažování“ považoval.
Každopádně pravidla by se měla vztahovat i na bohaté lidi, a pokud jsou regulátoři schopní doživotně zakázat aktivitu na burze lidem, kteří nabízeli klientům akcie, o nichž věděli, že mají nízkou reálnou hodnotu (což byl případ Henryho Blodgeta, později majitele internetového magazínu Business Insider), musejí být schopni postihnout výrazněji i možné velmi manipulativní tweetování největšího světového miliardáře.
