Michal Šnobr: To nejhorší ČEZ teprve čeká

Budova společnosti ČEZ

Budova společnosti ČEZ Zdroj: Rasch Jan/Euro

Už delší dobu se zveřejňování výsledků ČEZ nese v podobném duchu. Společnost je často schopna potěšit své akcionáře lepšími než očekávanými výsledky, nicméně to nejhorší je stále ještě před námi.

Energetický trh stále nenalezl své cenové dno a je jisté, že bude hůř. Letos ČEZ prodává elektřinu vyrobenou ve svých elektrárnách za průměrnou cenu 35 eur za megawatthodinu, loni to bylo 40 a v roce 2013 dokonce přes 50 eur. Letos v únoru se ale na německé energetické burze v Lipsku velkoobchodní cena elektřiny na rok 2017 několik dní pohybovala jen lehounce nad 20 eury za megawatthodinu.

Z tohoto pohledu pořád vyznívá jako pozitivní zpráva, že ČEZ si zajistil prodej skoro tří čtvrtin elektřiny na rok 2017 za 31 eur. Bohužel v letech 2017 a pravděpodobně i 2018 bude nepochybně hůře. Průměrná cena klesne pod 30 eur.

Tomu odpovídají očekávání, která lze vkládat do dalšího vývoje hospodaření ČEZ. Dál bude klesat provozní i čistý zisk. Z pohledu akcionářů nejde o tragédii. Management odvedl velmi dobrou práci a na hubená léta společnost připravil. Souběžně s poklesem provozní výkonnosti klesá i potřeba investic do nových výrobních aktiv.

Management firmu dobře připravil na hubená léta. Rozpaky ale vyvolávají plány investic do zahraničních větrníků.

Když se k tomu přičtou úspory a navýšení výroby v elektrárnách, je výsledkem nadále stabilní a silné cash flow. To umožňuje firmě nejen vyplácet pěknou dividendu akcionářům, ale také udržovat zadlužení firmy na bezpečné úrovni úměrně k poklesu provozních zisků. Nic by se na tom nemělo měnit ani v dalších letech, kdy se hospodaření ČEZ kvůli cenám elektřiny projde po úplném dně. V tom se ČEZ liší od většiny velkých energetik v regionu včetně německých.

Naopak velké rozpaky vyvolává záměr managementu ČEZ investovat 60 miliard korun vydělaných v Česku do obnovitelných zdrojů v Německu, Francii a Polsku. Spíše než jako seriózní záměr vypadá tento krok jako určité alibi z pohledu ochrany cash flow před akcionáři. Je totiž zřejmé, že šance na nákup obnovitelných zdrojů v Německu je i kvůli obrovské konkurenci finančních investorů minimální.

V Polsku jde zase proti záměrům ČEZ vývoj legislativy a také jasný zájem vlády preferovat v této oblasti domácí firmy. Dohromady to nedává smysl ani z českého pohledu. Proč by měly české finanční zdroje vygenerované primárně z peněz domácích spotřebitelů sloužit k velmi drahé podpoře německé Energiewende, která hází klacky pod nohy české energetické koncepci?

I přes lepší než očekávané výsledky za první čtvrtletí, které akcionáře ČEZ jistě potěšily, tak nejen oni, ale i odborná veřejnost hledí hlavně do budoucna. A jako na spasení čekají na obrat na trhu s elektřinou. Po letech propadu už opravdu potřebuje nějakou vzpruhu. Spotřebitelé by měli vnímat, že tak levná elektřina jako dnes a v následujících pár letech už v budoucnu nejspíš nikdy nebude.

Autor je analytikem J&T Banky a minoritním akcionářem ČEZ