Jiří Besser zcela otevřeně tvrdil, že není zástupcem kultury ve vládě, nýbrž zástupcem vlády v kultuře. Straně i vládě se to zalíbilo. Jinak by se těžko mezi možnými Besserovými nástupci objevila poslankyně Alena Hanáková. Lze předpokládat, že osobně bude poctivá, a přitom nebude razantně vstupovat do zavedených vazeb. Učitelka prvního stupně základní školy z Vizovic, posléze starostka téhož města a krajská zastupitelka je, pravda, členkou sněmovního podvýboru pro kulturu. Její nejdelší parlamentní vystoupení se ovšem týkalo železniční trati do Valašské Polanky.
Neplatí, že by ministerskou funkci museli zastávat jen lidé, kteří jsou v dané oblasti odborníky a insidery. Platí však, že pro ministra, a pro ministra kultury v násobně větší míře, je nutným předpokladem určitý rozhled, všeobecná vzdělanost a hlavně neformální respekt mezi těmi, jichž se činnost ministerstva týká. I takové ministry kultury jsme už měli. Od poloviny devadesátých let se ale ministerstvo začalo obsazovat jen s ohledem na církevní politiku. Ta dodnes nepochopitelně spadá pod rezort kultury, což mělo smysl jen v komunistickém režimu. Stejný původ má i marginální prestiž ministerstva. Politici přitom přehlížejí možnost pozitivního obrazu, stranického i osobního, jejž by tu při troše dovednosti bylo možné snadno a relativně levně získat.
To vše se odráží v argumentech těch Starostů, kteří prosazují na ministerstvo svou členku a odmítají jiné kandidáty včetně těch výborně kvalifikovaných. Jsou to argumenty pouze z oblasti vnitropolitické taktiky a strategie. Petr Gazdík má pravdu, že ministr je politická pozice. Politická zodpovědnost je vskutku něco jiného než odbornost a než manažerská dovednost. Jenže politik také nemůže být amatér bez jasného profilujícího tématu a programu. Ministr navíc působí na celostátní a evropské úrovni. Tam už nevystačí s intuitivní znalostí místního prostředí.
Alena Hanáková je asi vynikající člověk, schopná učitelka, energická starostka pětitisícového města. Pro práci ministryně kultury ale nemá kvalifikaci ani předpoklady. Přesněji řečeno, jednu kvalifikaci má: tu stranickou. Udělat právě z ministerstva kultury výkladní skříň provinciálního uvažování a maloměstského vkusu by byla velká ostuda pro jakoukoli vládu a v důsledku i pro celou zemi.
Autorka je profesorkou dějin umění
