Miroslav Lajčák už podruhé opouští kariéru eurodiplomata, aby kryl záda Robertu Ficovi

Miroslav Lajčák

Miroslav Lajčák Zdroj: isifa

Pravicová opozice na nové slovenské vládě premiéra Roberta Fica nenechá nit suchou. Výjimkou je jen postava ministra zahraničí. Miroslav Lajčák vzbuzuje respekt na Slovensku i v Evropě.

Přestože mnoho straníků vítězného Smeru by se rádo vidělo na postu slovenského ministra zahraničí, toto křeslo je u premiéra Fica rezervováno pro nestranického diplomata Miroslava Lajčáka. Na hlavu poražená pravice se snaží kritizovat jednotlivé nové ministry, Lajčák ale jako by byl nedotknutelný. „Miroslav Lajčák je dobrá volba na funkci ministra zahraničí.

Je profesionálně připravený, má zkušenosti, v mezinárodních kruzích je známý a uznávaný. I jeho věk je plus pro výkon této náročné a zodpovědné funkce,“ chválí Lajčáka jeho politický oponent, bývalý pravicový ministr zahraničí a dnes europoslanec Eduard Kukan. Zároveň to je ale chvála od člověka, kterému Lajčák dva roky dělal ředitele kabinetu.

Svět slovenské diplomacie je malý a jen málokomu se z něj podaří vystoupit. Lajčákovi se to povedlo, což potvrzuje i bývalý český eurokomisař Pavel Telička: „Miroslav Lajčák je velmi kvalitní profesionál s nemalými zkušenostmi i ze složitých teritorií. Navíc příjemný a sympatický člověk, dobrý ,stykař‘.“ Telička dodává, že je dobré, když se středoevropští diplomaté, kteří prorazí ve světě mezinárodních institucí, zase po čase navrátí domů: „Slovensku může velmi prospět, je dobře, když se kvalitní a v Evropě dobře přijímaní profesionálové vracejí domů a tím přispívají ke kultivaci politické kultury.“ Sám Lajčák, který už jednou pod Ficem ministroval, říká, že nemohl post doma nepřijmout: „Nikdy jsem neutíkal před zodpovědností. Všichni si přejeme, aby Slovensko bylo moderní, úspěšné, uznávané v zahraničí.“

Co nejdál od Mečiara

Miroslav Lajčák se narodil 20. března 1963 na východním Slovensku v Popradě, celý život vystupuje jako uměřený diplomat, který se jen stará, aby byl ve správný čas na správném místě. Přesto je jeho rodina stále přítomná na stránkách tisku. Jeho matka Mária občas vzpomíná, jak u nich doma bydlela slovenská hrdinka z dob druhé světové války Mária Gulovičová. Jeho dcera Nikola zase baví slovenský bulvár eskapádami ze svého života v Londýně. A nejvíc pozornosti slovenských médií přitahuje manželka Jarmila Lajčáková-Hargašová, která je na Slovensku známá jako bývalá populární moderátorka Slovenské televize.

Sám Lajčák za všechny ty roky ve vysokých funkcích nemá za sebou jediný skandál a na veřejné předvádění si příliš nepotrpí. „Jeho předností byla serióznost, zodpovědnost, výborné manažerské schopnosti, zdravá ctižádostivost a široký pracovní záběr,“ chválí svého někdejšího podřízeného Kukan.

Lajčák nejprve absolvoval práva na bratislavské univerzitě. Doktorát pak získal v někdejší mekce sovětské diplomacie – Institutu mezinárodních vztahů v Moskvě. V ruské metropoli také započal kariéru na tamním zastupitelském úřadě. Po návratu v roce 1993 šéfoval kancelář ministra zahraničí i předsedy vlády (nesloužil však Vladimíru Mečiarovi, ale Josefu Moravčíkovi během jeho krátké vlády). Po opětovném nástupu Vladimíra Mečiara k moci odjel hodně daleko – stal se velvyslancem v Japonsku. Po Mečiarově pádu se stal opět ředitelem kanceláře ministra zahraničí, právě již citovaného Kukana.

Miroslav LajčákMiroslav Lajčák | kresba Bretislav Kovarik

Nečekaný úspěch v Bosně

Díky Kukanovi se dostal ke svému životnímu tématu – Balkánu. Na přelomu tisíciletí se jeho šéf stal zplnomocněncem generálního tajemníka OSN pro Balkán. On sám byl v roce 2001 jmenován velvyslancem Slovenska v Srbsku a Černé Hoře. Houževnatý Lajčák se naučil okamžitě srbsky a brzy si perspektivního čtyřicátníka vyhlédl sám nejvyšší, tehdejší eurodiplomat Javier Solana. Z jeho pověření připravoval Lajčák dohodu Srbska a Černého Hory o pokojném soužití. V roce 2006 se stal dokonce Solanovým osobním vyslancem pro přípravu referenda o nezávislosti Černé Hory. Pokud si myslel, že nic těžšího už ho na Balkáně nemůže potkat, mýlil se. V květnu 2007 byl jmenován vysokým představitelem mezinárodního společenství v nesourodém státě Bosna a Hercegovina. Ve zdánlivě bezmocné funkci si ale brzo zjednal respekt. Už koncem roku ho deník bosenských muslimů Dnevni Avaz zvolil osobností roku: „Neustále a úporně opakoval svá stanoviska a návrhy, až se mu podařilo dokázat, že jeho přístup je nejlepší. Bosenští lídři pak už neměli nad čím spekulovat,“ chválil ho deník.

Lajčák pro rozvrácenou krajinu zařídil například asociační dohodu s EU, zjednal si respekt u muslimů a zároveň byl jako člověk z tradičně prosrbského Slovenska brán i srbskými obyvateli. Často bosenským lídrům opakoval, že mu atmosféra v Bosně připomíná měsíce před rozdělením Československa. „Nikdo nemůže říkat – vážím si Bosny a přitom dělat vše pro oslabení společných státních institucí.“

Slota jak koule na noze

V roce 2009 Lajčákovi přišla nečekaná nabídka. Vítěz voleb Robert Fico mu navrhl, aby vzal v jeho vládě post ministra zahraničí. Lajčák nejprve odmítl s tím, že musí dokončit svou misi na Balkáně. Nakonec ale kývl. Chvíli seděl na dvou stoličkách a v Bosně mu vyčítali, že vlastně už dlouho chtěl odejít. Lajčák později bosenským médiím sdělil, že opravdu doufal, že zem bude více směřovat do EU, což se nestalo. „Přišel jsem do Bosny kvůli evropské integraci, a pokud by se mělo pokračovat pod hlavičkou Úřadu vysokého představitele OSN, tak to není pro mě,“ prohlásil.
Na postu ministra zahraničí se uvedl příměrem, že „politika na Balkáně je jednoznačně surovější“. Brzy však měl zažít, co to je dělat ministra zahraničí v jedné vládě s nacionalisty ze Slovenské národní strany. V roce 2010 dokonce Lajčák musel vydat oficiální distanc od výroků předsedy SNS Jána Sloty o vojenské hrozbě ze strany Maďarska. Když odešel z ministerského křesla, řekl to naplno: „Když máte ve vládní koalici SNS, tak to je jako mít přivázanou železnou kouli na noze.“

Lajčák rok ve funkci šikovně lavíroval mezi nacionalistickými lídry Slovenska a Maďarska. „Plnění funkce ministra ve vládě s takovým složením bylo výrazně ztížené a komplikované,“ uznává Kukan. I Pavel Telička si myslí, že angažmá ve vládě se SNS Lajčákovi nezkazilo životopis: „Nenarazil jsem na názory, že by ve vládě neobstál.“

Strasti manželky elitního diplomata

Po vítězství pravice v roce 2010 ho nahradil Mikuláš Dzurinda. Lajčák ale povýšil. V nové zahraniční službě Evropské unie dostal ve funkci výkonného ředitele pro Rusko na starost takzvané Východní partnerství a západní Balkán. Rázem se stal nejvýše postaveným Slovákem v evropské diplomacii. V této pozici se dostal minulý rok i do jedné prekérní situace, když dočasně reprezentoval EU v Kosovu. Tam si ho ale dobře pamatovali ještě jako ministra Ficovy vlády, jež samostatnost Kosova právě ústy Lajčáka neuznala.

Po dvou letech v eurodiplomacii opět předčasně opouští svoji mezinárodní misi kvůli Ficovi. A bezpochyby mu horkokrevný předseda vlády zase přichystá mnohé jen těžko řešitelné situace. Přesto nyní – na rozdíl od prvního ministrování – neváhal.

Nejméně šťastná je z kariérních zvratů elitního evropského diplomata nejspíš jeho žena Jarmila. Ta léta žila s Lajčákem život na dálku, kdy ona moderovala v Bratislavě a on řešil bosenské konflikty. Pak se stal ministrem a pro ni to byl další problém, protože se mohlo stát, že bude moderovat zprávy o svém muži. Fico se jí tehdy zastával s tím, že snad „paní manželka je profesionálka“. Když se Lajčák přestěhoval do Bruselu, dlouho se jí za ním nechtělo. A když se konečně minulý podzim rozhodla přestěhovat, stal se nyní ministrem zahraničí na Slovensku. Manželka přitom musí kvůli škole dcery nyní zůstat v Bruselu. O životě s uznávaným diplomatem už jen lakonicky říká: „Věci budu plánovat na týden dopředu, protože naše stěhování jsou vždy rychlá a nečekaná.“

Miroslav Lajčák

» narodil se 20. března 1963 v Popradu, vystudoval právo na Univerzitě Komenského v Bratislavě a mezinárodní vztahy na Institutu mezinárodních vztahů v Moskvě
» začal s diplomacií v Moskvě, v devadesátých letech byl velvyslancem v Japonsku, potom se zaměřil na Balkán
» v roce 2007 se stal hlavním zástupcem OSN a EU v Bosně a Hercegovině, v roce 2010 měl už jako výkonný ředitel evropské diplomacie na starost kromě západního Balkánu i Rusko
» mezitím byl od roku 2009 do roku 2010 ministrem zahraničí ve Ficově vládě, nyní se jím stal opět
» je podruhé ženatý s televizní moderátorkou Jarmilou LajčákovouHargašovou, má rád Porsche Cayenne, hovoří pěti jazyky