Zatímco česká vláda je měsíc po volbách na papíře prakticky sestavena dokonce i co do jmen ministrů a ministryň, německý kabinet se stále ještě nerýsuje – a to volby v Německu byly o čtrnáct dní dříve než v Česku. Čím to, že česká pětikoalice dokázala tak rychle odstranit všechny spory a programové nesoulady a německá semaforová trojkoalice SPD, Zelení a FDP se ve věcech tak dlouho rýpe?
Společenství semaforové je přece jen mnohem rozdílnější než česká koalice, kde se ukázalo, jak řekl pravděpodobný budoucí ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS, „že programy nebyly zase tak odlišné“. V Německu je to jinak: programový rámec dohody o koalici sice je, ale jednotlivé strany teď bojují o zachování své tváře v detailech, jinak řečeno, chtějí se co nejvíce propsat tam, kde ještě zapsané nejsou nebo kde musely ustupovat.
Na tři sta stranických odborníků teď ve 22 komisích piluje programové pasáže tak, aby všichni byli spokojeni, a to si vyžaduje daleko více času. Situace je o to složitější, že v Německu nemají žádného Andreje Babiše, proti jehož politice by se mohla nová koalice semknout. Mohla by jím být odcházející Angela Merkelová, kterou ale v nové vládě de facto zastupuje vicekancléř Olaf Scholz (SPD), budoucí kancléř, který chytrým napodobováním merkelovské stabilizace vyhrál volby. Zelení a FDP v napětí vůči merkelovci Scholzovi uvnitř jedné vlády, na to si semaforová koalice musí opravdu ještě zvyknout, než se programově spojí. A to trvá.
Scholz například nevidí důvod, proč se tvrdě vymezovat vůči Rusku a Číně, Zelení a FDP na tom naopak chtějí postavit novou zahraniční politiku Německa. A taková ostrá a vyhraněná místa, kterých je spousta, se ještě musejí vysedět. Než všichni padnou únavou a ustoupí ke kompromisu doby postmerkelovské.
Ale bát se prý nikdo nemusí, vláda jako dárek k Vánocům určitě bude!
