Zástupci šestice zemí, které s Íránem jednají, sice hovoří o pokroku, zdaleka však ne o definitivním souladu. Neuralgickým bodem zůstává otázka výroby obohaceného uranu. Vyjednávači také nechtějí slyšet na íránský požadavek okamžitého zrušení sankcí. „To nepřichází v úvahu,“ řekl už minulý týden Reuters nejmenovaný zdroj z jednání.
Část americké politické reprezentace zejména z řad republikánů se však domnívá, že se prezident Barack Obama žene za dohodou s Teheránem tak dychtivě, že je ochotný učinit příliš velké ústupky. Jeho kritici tvrdí, že pokud nebude dodržen plán uzavřít rámcové jednání do konce března, bude to znamením snahy Íránu z procesu vycouvat a potřeby přitlačit ho ke zdi.
Další pořádná dávka sankcí bude přiměřenou medicínou, pokud nedojde k žádné dohodě
„Další pořádná dávka sankcí bude přiměřenou medicínou, pokud nedojde k žádné dohodě,“ podotkl McConnell. Jestliže se vyjednávači domluví, chtějí zákonodárci podle senátora schválit legislativu, která přiměje Obamu předložit úmluvu ke schválení Kongresu. Prezident však patrně bude zákony republikánů související s jednáním o íránském jádru vetovat. „Věřím, že pokud k dohodě dojde, bude to dobrá dohoda,“ vzkázal v úterý pochybovačům.
Jednání s Íránem nervózně sleduje i Izrael, jehož premiér Benjamin Netanjahu považuje jaderný program Teheránu za obrovskou hrozbu pro bezpečnost své země. Skandál v těchto dnech vzbudil list The Wall Street Journal, podle něhož se židovský stát pokoušel pomocí špionáže získat informace z průběhu rozhovorů, aby proti nim mohl snáze bojovat. Vláda země to však popírá.
Nadějí pro hospodářství je zrušení sankcí
Írán hlásí, že se jeho ekonomika začíná zotavovat. Podle jeho centrální banky HDP země meziročně vzrostl o 3,6 procenta v prvních devíti měsících uplynulého íránského roku, tedy od března do prosince 2014. „V tomto roce čekáme lepší hospodářskou situaci,“ podotkl ministr financí Ali Tayebnia. Světová banka přitom odhadla celkový loňský růst na 1,5 procenta a do budoucna je ještě méně optimistická. Experti varují před negativním dopadem nízkých cen ropy, Teherán by podle nich k trvalému oživení potřeboval úplné zrušení západních sankcí.
Možné zrušení postihů vůči Teheránu však děsí některé arabské státy v čele se Saúdskou Arábií. Těžařské země znervózňuje hlavně vidina plného návratu Íránu na trh s ropou, kde je už nyní velká konkurence. Jejich rival by tím zároveň získal peníze a potřebné technologie na modernizaci chátrající ropné a plynové infrastruktury a zajistil si tak další rozvoj sektoru. Rijád se obává, že hospodářský rozmach by měl nezanedbatelný vliv i na šíření politického vlivu Teheránu.
Podle některých zdrojů projevují o odvětví velký zájem zahraniční společnosti a američtí naftaři si už údajně v Íránu tajně dohodli kontrakty. „Pokud bude stvrzena jaderná dohoda, zjistíte přes noc, že Američané podepsali jednoleté opce na nejlepší projekty. Evropané budou stát frontu, ale nakonec skončí u jednání s Exxon Mobilem a Chevronem, stejně jako se to stalo v Libyi,“ řekl týdeníku The Economist nejmenovaný íránský prostředník s dobrými kontakty na místním ropném ministerstvu.
Velký trh láká investory
Dosud izolovaná země může po uvolnění podmínek uspět i v jiných oborech. Trh s téměř osmdesáti miliony lidmi může být velmi lákavý pro mnohé investory, kteří se navíc mohou spolehnout na zdroj kvalifikované pracovní síly. Téměř dvě třetiny Íránců jsou ve věku do třiceti let a mnoho z nich má vysokoškolské vzdělání. Poměrně významný automobilový průmysl už těží z částečného uvolnění postihů, plánuje podstatně navýšit prodeje a jedná se zahraničními partnery.
Další potenciál v někdejší Persii skýtá cestovní ruch. „Pracovávalo pro mne sedmdesát lidí a mívali jsme deset tisíc návštěvníků ročně. Když přišel (prezident Mahmúd) Ahmadínežád, bylo turistů každý den méně a nakonec nezbyli žádní,“ řekl Reuters Cyrus Etemádí, který už se těší, že znovu postaví na nohy svou cestovní kancelář.
Íránský HDP
Výhled zrušení sankcí zároveň zmírnil inflační tlaky v zemi. Inflace se nyní pohybuje kolem sedmnácti procent, v roce 2013 to přitom bylo čtyřicet. Odborníci však Írán varují před přehnaným optimismem. I v případě úspěšného završení dohody o jaderném programu může být rušení sankcí dlouhodobým procesem, který potrvá měsíce. Domnívají se také, že konzervativní síly nebudou nadšené výhledem na příliv zahraničních investorů a budou ho brzdit. Země se tak patrně hned tak nevypořádá s vysokou nezaměstnaností mladých a situací, kdy mnozí lidé jen těžko zvládají pokrýt základní životní náklady.
