Žánr knihy napsané politikem, do které politik ve skutečnosti nenapíše sám ani řádku, je něco vcelku běžného v moderní politické kampani hlavně ve Spojených státech. Z tohoto hlediska není „premiérovo“ poslední dílo s názvem Sdílejte, než to zakážou, nic převratného. I když Babiš je bohužel jedním z mála, jehož tým dokáže podobné knihy vyprodukovat.
Smyslem politické literatury pochopitelně už dávno není to, aby knihu četli voliči – trpělivost na to měli naposled někdy v předminulém století. U čtyřsetpadesátistránkového spisu s tím asi ani nikdo pořádně nepočítá. Ve věku Facebooku je cílem to, aby se o knize co nejvíce mluvilo a především aby ve veřejném prostoru politik nastolil svou agendu a přebil tak agendu svých oponentů. Což se Babišovi zatím daří stoprocentně.
Je tak dobře vidět, jak profesionálním týmem disponuje Andrej Babiš a jak je ve strategickém uvažování o parník před konkurencí. Kniha je velmi dobrým příkladem chladnokrevné marketingové kalkulace, kdy nad každou kapitolou viditelně někdo přemýšlel především z hlediska, jak dobře zafunguje na sociálních sítích a jak se bude co nejsnáze šířit.
Už jen pojmenování „Sdílejte, než to zakážou“, což je odkaz na konspirační řetězové maily, které si mezi sebou přeposílají hlavně senioři, je zaručený způsob, jak vyvolat značný povyk u opačné strany politického spektra a u komentátorů. Ti budou jistě oprávněně poukazovat na to, že je absurdní uvažovat o tom, že by bylo možné „zakázat“ dílo člověka, který je předsedou vlády a zároveň vlastní několik mediálních firem.
Jenže tento povyk – a sdílení knihy či jejích úryvků na Facebooku a Twitteru – je přesně to, co hraje premiérovi do karet. Facebook (a do značné míry i Twitter) totiž funguje tak, že jeho algoritmus zvyšuje dosah příspěvků, které vygenerují „engagement“, tedy které lidé komentují, označují a sdílejí. Ty potom platforma zobrazuje více. A nikoli náhodou Babišova kniha začíná problematikou migrace, která je bezpochyby nesmírně polarizujícím tématem. Komentáře na sítích tak prší.
Data z analytické služby Crowtangle patřící Facebooku ukazují, že kniha se nesdílí jenom ve skupinách typu „Babiš premiérem“ nebo „Přátelé, kterým se líbí Andrej Babiš“, kde bychom to očekávali, ale i ve skupinách „Zemane, jsi ostuda ČR“ či „Proti populistům a komunistům“. Sice pochopitelně s negativním komentářem, ale také s přímým odkazem na zdroj. Ke knize se pak vyjadřují (ať už s konkrétními úryvky, s odkazem, nebo bez) politici všech dalších stran i komentátoři na Facebooku i Twitteru, čímž dále zvyšují dosah Babišova textu směrem ke svým přátelům a sledujícím.
To je sice bublina, která premiérovo hnutí z drtivé většiny volit nebude, ale bezpochyby se v ní najde určité procento nerozhodnutých a váhajících. I ti tak budou vystaveni úryvkům Babišovy knihy. A může u nich dojít – jak říkají marketéři – ke „konverzi“, tedy že to nakonec hodí vládnímu hnutí, což navíc nebude premiéra stát ani korunu. Předvolební literatura tak zcela naplňuje svůj smysl – tedy maximálně vyplnit veřejný prostor.
Pro většinu Čechů není politika věcí číslo jedna a mají jenom omezený čas na sledování veřejného dění. Každá zmínka o Babišově knize se počítá. Každá sekunda, kterou věnují premiérovi, jeho interpretaci reality a jeho plánům do budoucna, je zároveň sekundou, kterou nevěnují plánům opozičních politiků. Zvláště když ti věnují svůj drahocenný čas komentování premiérovy knihy.
