Pavel Svoreň: Konec Green Dealu a ESG? Právě naopak. Válka tyto trendy ještě posílí

Španělský solární park Don Rodrigo - prvního v Evropě, který začal fungovat bez nároku na státní podporu

Španělský solární park Don Rodrigo - prvního v Evropě, který začal fungovat bez nároku na státní podporu Zdroj: BayWa

Krátce poté co Rusko vpadlo na Ukrajinu, se v českém mediálním prostoru začaly objevovat hlasy oznamující konec takzvaného Green Dealu a odklon od principů ESG. Argumentovaly tím, že se teď evropské země budou místo snižování emisí muset zabývat hlavně obranyschopností a energetickou soběstačností. A že nastane návrat k výrobě elektrické energie z uhlí. Nic takového ovšem nehrozí.

Není náhoda, že tyto hlasy znějí především od zástupců tuzemského průmyslu, kteří svůj byznys budovali v 90. letech. Česká ekonomika je na jejich energeticky náročných provozech stále do velké míry závislá a prudký růst cen elektřiny a plynu tak ohrožuje nejen životaschopnost průmyslových podniků, ale také značnou část domácností, jejichž živobytí na těchto pracovních místech stojí.

Představa, že se s ohledem na energetickou soběstačnost celá Evropa včetně Česka nyní vrátí k masivní těžbě a spalování uhlí, vyřeší tak problém se závislostí na ruském plynu, zároveň sníží ceny energií, a navíc pohřbí Green Deal, ale nemůže být dál od pravdy. Krátkodobě pravděpodobně dojde k opětovnému oživení některých již odstavených uhelných i jaderných elektráren, protože se to při vysokých cenách silové elektřiny s ohledem na provozní náklady dočasně ekonomicky vyplatí. Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu ale konflikt na Ukrajině naopak ještě urychlí přechod na decentralizované obnovitelné zdroje, jež dokážou energii vyrábět velmi levně a zcela nezávisle na jakémkoli palivu, natož na tom dováženém z Ruska.

Pohonné hmoty a jejich zdražování v reakci na Ukrajinu

Video placeholde
Pohonné hmoty a jejich zdražování v reakci na Ukrajinu • Videohub

Podobný vývoj nastane i na poli dodržování principů ESG při investování a financování byznysu. Pohledem z Česka se sice může zdát, že odpovědnost firem teď půjde stranou a do centra pozornosti se dostanou jiná kritéria než ochrana životního prostředí, odpovědnost ke komunitám a transparentnost podnikání. Hlavní motory ESG ale stále leží na Západě. A země jako USA a Francie konflikt na Ukrajině vnímají sice také jako závažný problém, ale přesto na něj nahlížejí trochu jinak než Česko, Slovensko či Polsko, jež jsou geograficky blízko a konflikt pociťují i prostřednictvím statisíců přicházejících uprchlíků intenzivněji. Mezi velkými západními zeměmi do značné míry rezonuje především nutnost redefinice vztahu s Ruskem, změna fungování globálního geopolitického schématu a řešení surovinové bezpečnosti. Jejich pohled je mnohem více strategický v porovnání s regionálním (byť zcela logickým) vnímáním konfliktu optikou států střední Evropy.

Akcelerátorem dodržování ESG principů je navíc především finanční a investiční sektor, který pod tlakem politiků i zákazníků vyžaduje od firem při financování jejich byznysu stále větší míru odpovědného přístupu. Už nyní banky vedle výsledků hospodaření a podnikatelského modelu v ratingu firem zásadní měrou zohledňují také jejich přístup k životnímu prostředí. Například v případě realitních transakcí je extrémně zajímají „zelené“ certifikáty LEED či BREAM, popřípadě energetický štítek u budov, jež certifikáty nemají. Česko není v tomto ohledu žádnou výjimkou. Tuzemské banky mají většinou zahraniční matky či investory, kteří ESG kritéria pečlivě sledují a totéž vyžadují i po svých dcerách.

I my ve svém podnikání spolupracujeme s největšími bankami v České republice a jejich sdělení je jasné – do pár let nebude vyhodnocování kritérií ESG o tom, za jakých podmínek firmy financování obdrží, ale jestli na úvěr vůbec dosáhnou. „Špinavé“ sektory některé banky ostatně nefinancují už nyní a válka na Ukrajině na tom nic nezměnila s výjimkou vybraných strategických sektorů obranného průmyslu. Právě naopak. V období zvýšených rizik v ekonomice si banky ještě pečlivěji hlídají rating firem žádajících o úvěry, přičemž dodržování kritérií ESG je podstatnou součástí úvěrového hodnocení.

Důraz na ESG je vidět i na požadavcích na transparentnost podnikání. Průhledné financování a jasná vlastnická struktura firem nabývají v prostředí, kde se nyní často zkoumá možné napojení na ruský kapitál, ještě většího významu. Tlak na odpovědný přístup firem dokonce přichází i od předních advokátních kanceláří, auditorských firem a od dalších korporací. Ti všichni se dívají na to, odkud mají firmy poptávající jejich služby peníze, zda například nepocházejí z trestné činnosti či z obchodů se subjekty na sankčních seznamech. Kdo není dostatečně transparentní, nemá už dnes šanci se ke špičkovým službám na trhu dostat.

Ať už se tedy dívám na ESG či Green Deal z pohledu rozvoje obnovitelných zdrojů, nevidím jediný bod, v němž by měl nastat v návaznosti na válku na Ukrajině odklon od dosavadního vývoje. Naopak je patrné, že tyto trendy ještě naberou na dynamice. Bez ohledu na to, zda se firmám a jejich představitelům tento směr líbí nebo ne, měly by se místo předčasného pohřbívání Green Dealu a odepisování ESG připravit naopak na jejich akceleraci.

Kdo naopak dá jako někteří představitelé českého průmyslu přednost svým vlastním přáním před stále jasnější ekonomickou realitou Evropy, bude chtě nechtě ztrácet konkurenceschopnost. A taková forma adaptace na hospodářství 21. století by českou ekonomiku zbytečně bolela.