Dlužno říci, že tvář vlídnou až lidskou. A vůči Řecku velmi tolerantní až velkorysou. Výraz bankrot může z podnikového prostředí evokovat „zavřený krám“, insolvenci či prodej za hubičku novému majiteli, neb ten starý již není schopen fungovat a plnit své závazky. I tyto varianty, s ohledem na stát trochu razantnější, byly v souvislosti s Řeckem zvažovány. Leč stát není korporace. Těžko může zmizet z mapy světa či se dostat do přímého vlivu svých věřitelů, jak tomu ovšem bývalo ještě v relativně nedávné historii.
Verdikt Evropské rady vedl ke dvěma klíčovým rozhodnutím, jež umožnila vytvořit si představu o tom, co znamená faktický bankrot dlouhodobě problémové země. Ovšem země, k níž je okolí po léta shovívavé, a jejíž problémy proto víceméně zná. Jednak k významnému časovému prodloužení řeckých závazků za finančně příznivějších podmínek a jednak k zapojení soukromého sektoru do řešení celého problému.
Prodloužení splatnosti řeckých závazků je realistické. Pokud si nějaká ekonomika vytváří chronický problém po třicet let, bylo by bláhové se domnívat, že na jeho vyřešení stačí zlomek této doby. Nicméně nová doba splatnosti by měla být o to pečlivěji monitorována a podmiňována plněním dílčích a k cíli vedoucích úkolů, aby z ní nebyl promarněn jediný den.
Zapojení soukromých institucí též dává logiku. Řada z nich je v problému dlouhodobě angažována a navržené řešení jim umožní získat vložené investice nazpět (byť za jiných podmínek a později). Současně Řecko jako sůl potřebuje restrukturalizaci a posílení konkurenceschopnosti své ekonomiky. Bude-li se to dít v částečné režii bank, může jít o oboustranně výhodný krok. Nedej však Bůh, aby i dodatečná bankovní angažovanost selhala.
Velkorysé rozhodnutí Evropské rady jistě není definitivním řešením řeckého problému. Je jen vytvořením rámce, v němž bude mít Řecko příležitost ukázat, „co v něm je“. Buď toho racionálně využije a po vzoru například baltských států provede „vnitřní devalvaci“, oživí a obnoví průmysl a provede zefektivnění všeho, co s jeho ekonomikou souvisí. Anebo tuto šanci nevyužije, utopí se ve vnitřních šarvátkách, a tudíž přijdou na řadu tvrdší formy a důsledky bankrotu. Již bez lidské tváře a s hrozbou ztráty národního a politického vlivu ve vlastní zemi. Je to poslední pokus „po dobrém“.
Autor je šéfem EU Office České spořitelny a členem NERV
