Nechybělo moc a Tomáš Březina dnes mohl řídit z pražské ulice Na Františku ministerstvo průmyslu a obchodu. Na poslední chvíli ale loni před volbami z čela středočeské kandidátky ANO odešel. V rezignačním dopisu šéfovi strany Andreji Babišovi svůj krok zdůvodnil tím, že by se mu asi nepodařilo přispět k obnově pravice. A současně to prý necítil jako svou chybu. Spekulace o dalším skrytém motivu odmítl.
Svého kroku z odstupu nelituje. „Vláda je hodně slabá,“ hodnotí Březina současný kabinet. Považuje to za důsledek poměrného volebního systému.
Homo politicus
Přesto je zřejmé, že politika Březinovi dál nedává spát. Když začne mluvit o věcech veřejných, je k nezastavení. Politiku a společnost nepřetržitě nemilosrdně glosuje. Přestože rozhovor deníku E15 s „betonovým“ magnátem měl být hlavně o jeho byznysu, na záznamu z více než hodinového povídání je v převaze politika.
„Do politiky jsem nikdy nešel proto, abych si polepšil nebo dělal kariéru. Táhlo mě to tam proto, že se cítím jako člověk veřejný a myslím, že na to mám. A takoví lidé by se měli v politice snažit posunout věci dopředu,“ říká.
Březina tedy rozhodně nepůsobí dojmem, že by na politiku již definitivně zanevřel. A otevřeně připouští, že člověk může být společnosti prospěšnější „o patro výš“ než v sebevětším byznysu. Ovšem jen za předpokladu, že má jeho činnost pozitivní výsledek.
Nabídla se tedy otázka, kdy to zkusí znovu. „První vstup do politiky jsem si zkusil před dvaceti lety, druhý na tři týdny nedávno. Je mi dnes padesát sedm let. Takže kolik mám ještě asi šancí do politiky vstoupit,“ odpovídá šalomounsky Březina.
První flirt s politikou si Březina vyzkoušel už ve druhé půli devadesátých let. Dva roky byl ve sněmovně poslancem za ODS. „Když jsem se vrátil do firmy, tak jsem zjistil, že neuvěřitelně nabobtnala a nefungovala, jak měla. Nezbylo než řezat a čistit,“ vzpomíná podnikatel. Ani dnes není vůči zaměstnancům a jejich výkonům náročný méně. Odbory přes práh Bestu nesmějí.
Přímo do extraligy
Před rokem 1989 pracoval Tomáš Březina jako referent ve stavební firmě. A jak sám říká, měl jen trabanta, červené trenýrky a bílý nátělník. Prý kdyby se režim nezměnil, byl by v tomto dresu stále.
Hned v roce 1990 ale založil Best a pustil se do výroby betonové dlažby. Za nekřesťanský úrok si půjčil sto milionů, nechal stranou všechny možné formy privatizace a v Rybnici u Plzně se pustil do budování své první fabriky na zelené louce. Doslova.
Děláme však stále všechno pro to, abychom nadále byli na špici. A víme, že to tak bude, když sami sebe nezničíme. Největším nebezpečím pro pozici lídra je totiž sám lídr
Ve hře prý byly dvě cesty. První spočívala ve zdánlivě bezpečnějším rozvoji byznysu s využitím „ojetých“ levnějších strojů. Druhou cestou prý byl skok rovnýma nohama do extraligy. Se špičkovým vybavením a nejlepšími technologiemi. Rozhodl se pro druhou možnost.
„Díky tomu jsme utekli daleko před konkurenci a za námi byla deset let tlupa hladovců vyrábějících po garážích,“ říká Březina. Zhruba po roce 2000 se však podle něj rovněž v řadách konkurentů objevili přibližně čtyři hráči, kteří začali sázet na dobré technologie, a tím si ukrojili větší díl z trhu.
„Děláme však stále všechno pro to, abychom nadále byli na špici. A víme, že to tak bude, když sami sebe nezničíme. Největším nebezpečím pro pozici lídra je totiž sám lídr,“ soudí byznysmen. Aby se na pozici firmy nic nezměnilo, dal Best jen v posledních třech letech do nových technologií přes sto milionů korun.
Když se na Březinu a Best zeptáte lidí z byznysu, liší se odpověď podle toho, jestli s ním mají obchodně něco do činění, nebo ne. „Poctivě a z ničeho vybudoval úspěšnou firmu, lídra trhu. Stal se vzorem podnikatele a inspirací pro ty, co mají chuť vzít osud do vlastních rukou a něco vybudovat,“ řekl o svém obchodním partnerovi Vít Kutnar, majitel největší tuzemské sítě se stavebninami Dektrade.
Jenže hlasy přímo z betonářské branže už tak nekritické nejsou. „Best to trochu přehnal s expanzí. Vybudoval řadu závodů v době, když byl trh na vrcholu, a teď se je za každou cenu snaží udržet, i když je to možné jen těžko,“ uvedl jeden z významných hráčů na betonářském trhu, který si nepřál být jmenován.
Návrat k normálu
Březina nepopírá, že dlouhodobý pokles stavebnictví citelně zasáhl i Best. Obor od roku 2008 několik let nepřetržitě padal. Jedním dechem ale Březina dodává, že slovo krize nemá rád. Raději říká „návrat k normálu“.
Stavebnictví přitom považuje za lakmusový papírek, který ukazuje skutečnou kondici ekonomiky. A neopomene si přitom kopnout do různých montoven, jejichž reálný příspěvek k hospodářství prý rozhodně není takový, jaký o sobě vytvářejí dojem.
Nebere si servítky a prorokuje stavební branži další konsolidaci. Sem tam se prý sice někdo pokouší stavařům vštípit povinný optimismus, že je již vidět světlo na konci tunelu. Reálně to však prý v branži stále nikdo moc nepociťuje.
„Jestliže stavebnictví kleslo od roku 2008 o více než čtyřicet procent, není tu náznak zlepšení, tak zde prostě místo pro všechny současné hráče není,“ říká. A dává za příklad maloobchodní řetězce, jejichž řady za posledních deset let výrazně prořídly.
Ostatně právě „návrat k normálu“ sehrál významnou roli v tom, že Březinovi nevyšel plán na expanzi do Rumunska. Dva roky tam pravidelně jezdil, nakoupil pozemky, pískovnu, chystal výstavbu továrny za zhruba půl miliardy korun. Nakonec ale projekt kolem roku 2009 zastavil. V té době se totiž Bestu naskytla příležitost převzít konkurenční podnik Beta Olomouc a posílit tak na Moravě. A současně vypukla krize. „Rumunsko tak máme stále zmrazené,“ uvedl.
Jestliže stavebnictví kleslo od roku 2008 o více než čtyřicet procent, není tu náznak zlepšení, tak zde prostě místo pro všechny současné hráče není
Navzdory turbulencím ve stavebnictví je ale Best stále největším hráčem ve svém oboru. Kdysi mu patřila dokonce polovina trhu, nyní svůj podíl odhaduje na dvacet až třicet procent.
Na paty Březinovi zdatně šlape například moravská skupina Presbeton, kterou vlastní Mirko a Jiří Spurní. Jejich firma minimálně v minulosti patřila s tržbami kolem miliardy korun mezi hlavní konkurenty Bestu. Konkurencí Bestu je také jihlavská společnost Diton Pavla Ourody a Petra Diviše, jejíž tržby nejsou daleko od půl miliardy korun. Ještě o něco větší je litoměřická firma CS-Beton Josefa Matějky.
Prvenství na trhu ale stále patří Bestu. Proto se také nedávno dostal do křížku s antimonopolním úřadem za údajné pozdní nahlášení akvizice olomoucké Bety. Best za to dostal více než půlmilionovou pokutu, kterou následně šéf úřadu Petr Rafaj navýšil ještě o dalších sto tisíc. Březinovi to samozřejmě příliš po chuti není. A rovnou obvinil ÚOHS z „ne zcela standardního“ postupu.
Důchod ne
Král betonové dlažby se netají tím, že nikdy ani neotevřel knihu od podnikatelských celebrit typu Tomáše Bati nebo Billa Gatese. „Když je problém, stejně nic jiného než tvrdá práce nefunguje,“ popisuje recept na úspěch. O to více je alergický na neproduktivní práci. „Hodně lidí je zaměstnaných v pozicích, které nic nepřinášejí. Jen nosí papír zleva doprava,“ dodal. A v tom je podle něj i zdroj hospodářských problémů, které si natropila jižní Evropa. Přesto si trvá na tom, že v České republice nikdy nebylo lépe než teď.
O své budoucnosti má Tomáš Březina jasno. Důchodce být rozhodně nechce. Navázal příběhem svého otce. „Ještě v prosinci 1989 si v šedesáti devíti letech otec založil cestovní kancelář. Jako jeden z prvních. Pracoval do osmdesáti, pak přestal a dva měsíce nato zemřel,“ dodal. Když prý chce Březina někoho naštvat, poví mu tento příběh. A dodá, že tu bude ještě dalších třicet let.
