Je to už více než rok, kdy skončila bonanza levného plynu, ceny začaly kontinuálně růst a čekání na „ono to zase spadne, vyšlo mi to v numerologii“ se přestalo vyplácet.
V éře levného plynu vydělávaly evropské domácnosti, výrobní podniky a veřejný sektor a v cenách zboží a služeb včetně těch veřejných zase domácnosti, nebyl důvod něco měnit, všichni jsme se měli dobře, byli jsme jako Kahnemanův soudce po vydatném obědě, byli jsme shovívaví, nedůslední, pohodlní, tedy mimořádně náchylní ke špatnému úsudku.
Relativně málo vydělávalo při cenách plynu na úrovních 15–20 eur za MWh Rusko. Relativně dobře vydělávali obchodníci s energiemi a nejvíce ti, kteří spekulovali, což naštěstí není případ toho nejvíce strategického českého komoditního obchodníka, skupiny ČEZ – od roku 2010 jsem vždy a všude kopíroval její veřejně známý systém postupného nákupu a postupného prodeje: každý měsíc nakoupíte a prodáte rok, dva i více let dopředu část svého prodejního i výrobního portfolia, tak abyste měli rok, ale i více dopředu vždy nakoupenou či prodanou valnou většinu svého portfolia.
Je to půl roku, kdy ze dne na den přišlo o svého dodavatele 900 tisíc klientů Bohemia Energy a veřejnost byla překvapena tím, že je možné, že tak velká energetická společnost vůbec neměla nakoupeno to, co prodávala. Společně s Michalem Šnobrem jsme hned první den po pádu v České televizi upozorňovali, že situace na trhu se hned tak nezklidní, protože na trh budou přicházet ti, kteří nemají nakoupeno.
To byli dodavatelé poslední instance, kteří nakupovali pro nové klienty – bývalé klienty Bohemky. Ale ukázalo se, že je to také mnoho průmyslových podniků a rovněž municipalit, které nakupovaly energie stejně spekulativně jako pan Písařík. Mohu jmenovat toho, kdo se nad vlastní spekulací a jejími náklady podivoval veřejně v médiích, pana Hlavatého, majitele Juty. Přitom ostatní výrobní vstupy průmyslníci cenově fixují společně s cenovou fixací výstupů. Proč je to u energií jinak? Možná je to tím, že se tady koncentrují dvě kouzla takzvaných expertů, energetické a finanční.
Nákup energií je spíše finanční záležitost, je třeba rozumět rozdílu mezi spotovými trhy a takzvanými futures. Tento indikátor je zásadní – rovnovážné trhy jsou takové, kde budoucí kontrakty na příští rok jsou tvořeny předpokládanou hodnotou 8760 hodinových cen na denním trhu. Jenže jsme v energetice a jsme v zemi, která je z hlediska technické kompetence pracovníků v energetice, zdrojové základny i přepravní infrastruktury v první desítce na světě.
Takže jako sekulární národ máme kromě čarodějnic i další pseudoreligiózní rituály, jako je uctívání jaderných bloků a jejich nekonečná příprava. Mezitím nám utíkají obyčejné nudné věci, domácnost, podnik, město, stát, obchodník, všichni bychom měli nakupovat energie postupně a nespekulovat. Diverzifikovat, hledat úspory, hledat aliance, a když je to výhodné, vyrábět si energie sami – ale diverzifikovaně, bezpečně, ze zdrojů v našem civilizačním okruhu. Složit výsledné řešení z většího počtu menších úloh je téměř vždy více bezpečné.
Jaký má Česko plán při odstavení dodávek plynu?
Jsou více než dva měsíce od začátku války, exministr průmyslu Karel Havlíček má pravdu, že nová vláda byla první měsíc pomalá. Současný ministr Josef Síkela má pravdu, že ten druhý měsíc bylo levnější nakupovat. Síkela má pravdu, že Havlíček naši energetickou závislost prohloubil, ale Síkelovy ušetřené čtyři miliardy jsou na úrovni marketingu ANO. Bylo to jen štěstí, že ceny šly dolů, a i tak plynu máme stále málo.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
