Od 9. května, kdy si Rusko vždy velkolepě připomíná vítězství ve druhé světové válce, se čekalo alespoň částečné rozuzlení války současné. Celé týdny se hovořilo o tom, že chce prezident Vladimir Putin v tento den Rusům naservírovat nějaký významný úspěch, jenž by ospravedlnil ztráty a škody, které vpád na Ukrajinu jeho vlastní zemi působí. S tím, jak se čas krátil a ruským silám se nedařilo ani plně ovládnout Mariupol, se komentátoři začali přiklánět spíše k verzi vyhlášení všeobecné mobilizace. Zjevně sázeli na to, že ji usnadní v tento den vybičované vlastenectví a vzpomínky na porážku skutečných nacistů.
Nakonec však prezident pouze zopakoval ruskému uchu lahodící pseudoargumenty o nutnosti zahájení války a oproti minulým projevům ještě trochu přibarvil údajné hrozby ze strany Západu. Přehlídka byla skromnější, její letecká část byla s pochybným odůvodněním zrušena a šlo se domů.
Putinův jalový projev je sice pro Ukrajinu a Západ dobrou zprávou, ale rozhodně neslibuje brzký konec války. Ruský vládce může mít několik důvodů, proč všeobecnou mobilizaci nepovažuje za dobrý nápad. Patrně mu chybí efektivní výzbroj a vojenská technika, která by byla schopná čelit stále lepšímu vybavení ukrajinské strany, k tomu je třeba připočítat nulový výcvik takto povolaných vojáků.
Rozhodující však může být Putinův strach z reakce Rusů, zvlášť pokud by z výše uvedených příčin mobilizace nepřinesla kýžený efekt. Je zjevné, že se prezident dlouhodobě snaží obyvatele země od reality krvavých bojů co nejvíce izolovat. Když už je nemůže obelhávat rychlou speciální operací, snaží se jim aspoň zamlžovat počty mrtvých. Jistě ne náhodou byl důležitou součástí jeho proslovu příslib péče o rodiny padlých.
Západ možná přeceňuje ruskou ochotu trpět a mocí a popularitou posedlý Putin lépe chápe, že obyvatelstvo raději vede válku převlékáním dětí do zábavných vojenských kostýmů a natáčením formací ve tvaru písmene Z. Na frontě ale raději nechává pokládat cizí životy – Syřanů, pracovních migrantů ze Střední Asie či násilně odvedených lidí z okupovaných částí Donbasu.
Vladimir Vladimirovič Putin
Kreml tak dal před vyhlášením oficiální války přednost tomu, že ji nadále povede částečně skrytě před vlastními lidmi. Bude patrně shánět lidské zdroje hlavně na periférii federace a lákat zpátky do boje veterány pod příslibem atraktivní finanční odměny. Ostatně už nyní se v médiích objevují zprávy, že k tomu dochází.
Je zřejmé, že Moskva se nyní soustředí na plné ovládnutí čtyř ukrajinských oblastí – Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské. V posledně jmenované už se dokonce snaží zavést rubly. A města, která nemá sílu získat, bude patrně dále ostřelovat, což platí zvlášť pro Oděsu. Rusko je v tuto chvíli navíc schopné bránit Ukrajině ve využívání moře, což pro ni má katastrofální hospodářské dopady.
Po uplynutí magického 9. května neexistuje žádný nový termín, o který bychom se mohli opřít a očekávat nějaký zlom. Roli nyní bude hrát vyčerpání jedné či druhé strany, ale také pozornosti politiků a veřejnosti na Západě, kterým po odeznění prvotního šoku a se stabilizací fronty na jihovýchodě může válka brzy zevšednět.
Navíc se západní země samy musejí potýkat s důsledky protiruských sankcí a nespokojeností vlastních obyvatel. Ukrajina přitom bude potřebovat stále větší ekonomickou pomoc, aby si mohla dlouhý odpor dovolit.
Je tak otázka, zda Putinův projev skutečně značil bezradnost, nebo se po rezignaci na rychlé vítězství už zcela upnul k myšlence dlouhého konfliktu o omezené území za upadajícího mediálního zájmu.
