V marketingu rozhodují emoce, o politickém to platí stejně, jako když prodáváte housky na krámě. Otázka samozřejmě zní, co se stane, když citového koření nasypete do směsi příliš. Jedna varianta je, že pak vyčpí, příště už nezabere a společnost na emoce získá imunitu. Jednoduše otrne. Druhá možnost je, že se ve snaze vytáčet spirálu stále výš dostanete za hranice dobrého vkusu. Jako se právě stalo Andreji Babišovi.
Jedna z dobrých pouček politického marketingu říká: Napadne-li tě příměr s Hitlerem, třetí říší nebo s holokaustem, dej si facku a mlč. Podobné je to s džihádem, terorismem, obecně s jevy, které jsou spojené s umíráním a masovými oběťmi na životech. Je to tak citlivá věc, že se do běžné politiky nehodí. Ale říkejte to člověku, který si své zájmy plete se zájmy nejvyššími, v tomto případě se zájmy České republiky.
„Je to džihád proti Babišovi,“ hřímal v pondělí premiér před branami lánské obory, kam přijel jednat s prezidentem. Nešlo samozřejmě o islamistický útok na ČR ani na sídlo hnutí ANO na pražském Chodově, ale „jen“ o audit Evropské komise, který shledal předsedu české vlády ve střetu zájmů. Nevkus nevhodně namixovaný s nervozitou.
Není to poprvé, co Babiš mluvil o džihádu. „Opozice prostě vede džihád proti Babišovi i za cenu ohrožení života našich občanů,“ říkal letos v únoru v rozhovoru pro Právo. Tehdy šlo pro změnu o jedno z mnoha hlasování o pokračování nouzového stavu.
Nebo o terorismu: „Působení (obchodních) řetězců je skutečně v rovině terorismu.“ Tak mluvil v roce 2012 ještě jako podnikatel a začínající politik. Dávali v Albertu do Babišových párků bomby? Jistě, že ne, jen vpustili na trh vedle výrobků z Agrofertu i regionální výrobce.
Dění kolem evropského auditu dlouhodobě ukazuje, že předseda hnutí ANO nedostatečně rozlišuje zájmy své, své bývalé firmy a zájmy země, v jejímž čele stojí. Už v červnu 2019 překvapil silným argumentem, že návrh auditní zprávy, nyní potvrzený, je útokem na Českou republiku, útokem na zájmy České republiky a destabilizací České republiky. Takto mluvil před dvěma lety ve sněmovně a podpořila ho v tom tehdy i ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová. Zde vidíme zárodky stavu, který dnes Babišovi kritici označují jako únos české státní správy směrem k zájmům premiérových bývalých firem.
Pak jsou tu ještě „bruselští udavači“, jak nyní předseda vlády mluví o Pirátech. Přičemž myšlen je zejména senátor a bývalý Babišův náměstek na financích Lukáš Wagenknecht. Je to znovu přepjaté, ale zase to není nicnového. Bruselským udavačem byl před dvěma lety pro změnu europoslanec Tomáš Zdechovský, který je… lidovec. Obrat směrem k Pirátům lze nejsnáz vysvětlit aktuálními průzkumy veřejného mínění, které pro říjnové volby dělají z Pirátů v koalici se STAN nejvážnějšího soupeře hnutí ANO a největšího strašáka. Tyto útoky budou v příštích týdnech narůstat a poroste i jejich emocionální intenzita.
Už jsme si zvykli, že argumentační figury operující s city jsou stabilní součástí Babišova repertoáru. Namátkou: „Beru homeopatika na křivdu, prý mám zvolnit, nebo to nepřežiju a položím život za vlast.“ nebo „Jsme na vládnutí sami, nikdo nám nechce pomoct.“ anebo „Vstávám v 5.00, posílám první smsky kolegům v 5.30.“ Všechno jsou to argumenty vzbuzující soucit. Emoce k politice patří, jen s tím džihádem už je toho trochu moc.
