Růst není vše a neměl by být ekonomickou modlou

Obrázek byl vygenerován umělou inteligencí Midjourney

Obrázek byl vygenerován umělou inteligencí Midjourney Zdroj: Midjourney

„Vy ekonomové, vás zajímá jen ten růst, jsou ale důležitější věci,“ dostal jsem na jedné neekonomické konferenci vynadáno za celou ekonomickou profesi. A nutno podotknout, že oprávněně, protože se nám zjevně nedaří vysvětlovat, že tomu tak vůbec není.

Dnes je populární útočit na ekonomii jako na podivnou snůšku názorů a nástrojů užívaných k maximalizaci ekonomického růstu, ať je jím myšleno cokoliv, ale typicky je to co nejrychlejší zvyšování posvátného HDP. Kritika je silná v dobrých časech, protože to si konečně můžeme dovolit nekoukat jen na růst a řešit i důležitější věci, ale silná je i v časech špatných, kde bychom se měli odklonit od řešení růstu a pomáhat lidem, kteří se dostali do problémů. Je to vždy, jako kdybychom pro růst něco obětovali a ta oběť se zjevně nevyplatila. Nyní je to ještě hlasitější, když to vypadá, že by vlády a centrální banky chtěly jen růst, zatímco nám násobně rostou položky na složenkách, bude nám zima, ve vlnách nás zabíjejí zákeřné viry a Ukrajinci prchají před válkou. To vše je přeci mnohem důležitější než růst HDP. A je to pravda.

Je zvláštní, že stejně tak se ekonomům vedle růstu často vyčítá, že všechno dokážou navléci na maximalizaci užitku, aniž by dokázali přesně popsat, co tento užitek je. To je druhá legitimní výtka, ale tentokrát správná, protože ekonomové skutečně vše, co mohou, chtějí popsat jako maximalizaci užitku. Jenže maximalizace užitku je metoda, kterou ekonomové popisují lidské jednání, zatímco maximalizace růstu už by byl názor.

Z(a)tracená čísla 12. díl

Video placeholde
• Videohub

Růst je ve skutečnosti jen statistika, která někdy ukazuje dost o tom, jak se nám daří zvyšovat možnosti lidí maximalizovat jejich užitky. Pokud vůbec mají ekonomové nějaký cíl a nesnaží se jen popisovat svět kolem sebe, pak je to spíše než růst právě nějaká verze součtu užitků, tedy snaha zvyšovat blahobyt. To ani není nic nového. Už úplně první ekonomické spisy ze starověkého Řecka říkaly, že ekonomie není o růstu, ale o štěstí.

Kdybychom skutečně chtěli maximalizovat růst, tak k tomu určitě vedou mnohem jednodušší metody než to, co se snažíme dělat nyní. Centrální banky by nezvedaly prudce sazby a nechaly by ekonomiku závratně růst, jenže by musely ve střednědobém horizontu nechat trpět ty, které by zasáhla vysoká inflace. Mohli bychom roztáčet veřejné výdaje na dluh nebo z nucených prací, jako to dělal Sovětský svaz a komunistické ekonomiky dělají dodnes. Zlatá socha diktátora v nadživotní velikosti zvedne HDP a způsobí růst, ale lidé nemají co jíst. Sovětský svaz vypadal, že by v HDP mohl jednou předehnat Spojené státy, ale kvalita života by pořád byla nesrovnatelná. Ironií je, že to byly právě socialistické ekonomiky, kdo se hnal za růstem, zatímco z druhého břehu zněly hlasy, že to není zdaleka všechno. Jsou to paradoxně dnešní teorie nerůstu, které se snaží cílit určitý růst.

Růst není všechno a nikdy nebyl žádnou modlou, na tom se ekonomové shodnou snad všude po světě. První velký model v makroekonomii, se kterým se studenti ekonomie setkají, jim jasně ukazuje, že růst by mohl být vyšší, nicméně cílem není co nejvyšší růst, naopak je to co nejvyšší spotřeba (a to i když si pod tím každý představí něco jiného), které se zpravidla dosáhne při nižším růstu.

Růst HDP se jen dobře měří, všude se navíc počítá zhruba stejně a dobře se tak porovnává nejen v čase, ale i mezi zeměmi. Je proto mnohem užitečnější než jiné snahy o výpočet blahobytu, přestože by byly přesnější. Nic jiného za tím není.