Inflace se zvyšuje, drtí nás a užírá nám úspory. Stát přitom před časem přišel s takzvanými „protiinflačními“ dluhopisy, které investorům vydělávají přes šest procent a inflaci tak pokrývají. Ale zase tak růžové to být nemusí.
„Chápu správně, že stát vydává dluhopisy s úrokem ve výši inflace? V tom případě žádné rozmýšlení a jdu tam něco hodit!“ napsal mi nedávno kamarád, který pracuje ve velkém investičním fondu a jehož finanční gramotnost je tedy na poměrně vysoké úrovni.
Přesto padl do léčky. Zní to přece náramně: investovat volné prostředky do státem jištěných cenných papírů, jejichž výnos pokryje to, co by jinak inflace z jejich hodnoty nekompromisně sebrala. A těch nominálních šest procent! Tyto dluhopisy se staly hitem poslední doby, je o ně zájem, lidé si zjišťují informace, média je nadšeně doporučují. Háček je v tom, jak se na ně díváme.
Pokud je porovnáme s úroky na spořicích účtech, které činí něco kolem jednoho až dvou procent, jsou jejich výhody nesporné. Na spořicích, neřkuli běžných účtech prostě hotovost ztrácí reálnou hodnotu, byť Česká národní banka úrokové sazby vytrvale zvedá – do těchto úroků se to ovšem promítá jen zcela minimálně. Ovšem pozor. Ve skutečnosti jde pouze o relativní hru. Ptáte se proč?
Inflace se odráží v cenách všeho: výrobků, služeb či energií. Čehokoli, co si kupujeme. Současně se ale odráží i ve vyšších maržích a ziscích firem, jež výrobky produkují a služby poskytují. Příklad? Zvýší se cena elektřiny a společnost, která ji vyrábí, na tom v absolutních číslech ekvivalentně víc vydělá.
Člověk ale na vyšší inflaci může i vydělat – když si koupí akcie těchto firem. Čistě teoreticky by jeho očekávaný výdělek měl být navýšen právě o výši inflace, neboť adekvátně vyšším ziskům se zvyšují rovněž ceny akcií.
Nejodvážnější možné – plně akciové – investiční portfolio loni vyrostlo zhruba o dvanáct procent. A letos to, zdá se, bude podobné, ne-li ještě lepší. Dvanáct procent, dva roky po sobě – to by šlo, že? Je to výrazně víc, než akciová portfolia běžně vynášejí. A to jde o dobu, kdy světová ekonomika kulhala, byla přiškrcená, často zavřená, a v potížích byl celý dodavatelský řetězec. Co z toho plyne? Že výnosy nafoukla právě inflace.
Ale zpátky k „protiinflačním“ dluhopisům. Chceme-li hodnotit jejich výhody, musíme tak činit správným způsobem. Jelikož jde o dlouhodobou investici – jejich splatnost je šest let –, musíme je porovnávat s akciovým portfoliem. Nikoli s běžným či se spořicím účtem, na němž jsou výnosy nulové či zanedbatelné.
Jak už zaznělo: je to relativní. Než nechat volné peníze ležet ladem a sledovat, jak jejich hodnota klesá, jsou tyto státní dluhopisy pochopitelně rozumnější volba. Ale myslet si, že na nich člověk vydělá, je mylné: ony pouze uchovají reálnou hodnotu. V podobně dlouhodobém horizontu vydělají víc akciová portfolia.
Autor je zakladatelem investiční platformy Fondee
