Financial Times: Změna pilota, nikoli kurzu
Phillipp Hildebrand udělal správnou věc, když opustil křeslo guvernéra Švýcarské národní banky. Rezignace umožňuje rozptýlit všechny pochyby o bankovní a měnové politice. Což je také to, co musí banka rychle udělat. Jako centrální bankéř měl Hildebrand odvahu.
Země tak spoléhající na vlastní bankovnictví by měla děkovat centrálnímu bankéři, který dokázal poznat, že národní zájem není vždy totéž jako zájem dvou největších švýcarských investičních bank. Jeho aktivní přístup k řízení měny také ukázal, že Hildebrand byl centrálním bankéřem pro reálnou ekonomiku, nejen pro finančníky.
Aktivismus přinesl Hildebrandovi nepřátele: banky, kantony, monetární puristy. Každý centrální bankéř se musí vyhýbat skandálům. Má-li tolik nepřátel jako Hildebrand, platí to dvojnásob. Ve své osudové aféře se však Hildebrand choval přinejlepším naivně. Podezření prostě nezvládl odvrátit.
Nyní se však pozornost může upřít jinam. Nejvíce záleží na politice SNB. Hildebrandovi kolegové i jeho nástupce by měli jasně ukázat, že postoj SNB k regulaci a měnové politice není ovlivněn rezignací guvernéra. Hildebrandova práce jako centrálního bankéře by se neměla stát obětí jeho osobního selhání.
Handelsblatt: Klobouk dolů, pane guvernére
Nyní jasně vidíme rozdíl mezi německým prezidentem Christianem Wulffem a šéfem Švýcarské národní banky Philippem Hildebrandem. Dosud si byli oba dost podobní: zastávali úřad, který má být nezávislý. Soustředily se na ně naděje občanů, kteří od nich čekali správná slova a rozhodnutí. Oba se zapletli do obchodů, které pro ně byly velmi výhodné a uvrhly je do střetu zájmů.
Němec si zařídil výhodnou půjčku na stavbu domu, Švýcar zřejmě poskytl své ženě informace užitečné pro devizovou spekulaci. Ani jeden z nich neporušil literu zákona. Nyní je ale patrný zásadní rozdíl: Hildebrand odstoupil, protože nemohl dokázat, že mluví pravdu. Wulff zůstává a nadává na média.
Rozhodující Hildebrandova věta zní: „Mé slovo nestačí. A to by mohlo poškodit můj výkon funkce v době, která vyžaduje absolutní koncentraci na úkol.“ Hildebrandovým úkolem bylo stabilizovat švýcarské hospodářství měnovými rozhodnutími. Na to je třeba stoprocentní integrita, ta byla narušena a Hildebrand si to uvědomil a odstoupil. Klobouk dolů! My máme prezidenta, o němž víme, že hazarduje s autoritou své funkce a je mu to jedno. Není nám co závidět.
