V návaznosti na pandemický rok a jeho dopad na celou planetu se naplno rozhořela diskuze o udržitelnějším způsobu života. A to v mnoha podobách. Od létání na krátké vzdálenosti přes problematiku takzvané rychlé módy neboli fast fashion až po nakupování potravin bez obalu. Na druhou stranu člověk nemusí hned přestat létat na dovolenou nebo si nosit vlastní nádoby do obchodu. Je spousta kroků, kterými se dá začít.
Samozřejmě prvním z nich je třídění odpadu, což lidé v Česku přijali za vlastní a pohybujeme se tak na předních příčkách v EU. Česká republika již dnes plní cíl na zpětný odběr PET lahví na úrovni 77 procent, který je stanoven pro rok 2025. Podle údajů autorizované obalové společnosti Eko-kom bylo v roce 2018 vytříděno 81 procent PET lahví, které byly následně uvedeny na trh. Ale ne ve všech případech to funguje tak dokonale. Přitom právě v cirkulární ekonomice, tedy v opětovném využívání výrobků, jejich předělávání a následné recyklaci leží celosvětově obrovský potenciál.
Společnost McKinsey & Company spočítala, že přijetí principů cirkulární ekonomiky by mohlo od roku 2030 generovat v Evropě roční úspory v hodnotě 1,8 bilionu eur a výnosy ve výši 600 miliard eur ročně. Nová průmyslová odvětví by podle Evropské komise měla vytvořit dva miliony nových pracovních míst. Takže nejde jenom o to, že celé tohle, jak někteří říkají, divadlo je zodpovědné (chráníme přírodní zdroje), prospěšné (omezujeme skleníkové plyny) a celé takové dobře vypadající, ale ono je to hlavně ekonomicky hodně zajímavé a dává to byznysově smysl.
Přesto podle statistik společnosti The World Counts z roku 2018 končí 95 procent produktů v koši po šesti měsících od jejich zakoupení. Průměrný Evropan ročně spotřebuje 16 tun materiálu a jen pět procent hodnoty se vrátí do ekonomického systému – tedy do oběhu. Lidé jsou ale na produkty šetrné k planetě připraveni. Již v roce 2016 bylo podle průzkumů studie CSR & Reputation Research až 68 procent Čechů ochotných připlatit si za ekologický výrobek.
Oběhové hospodářství musí ale stále překonávat kulturní, tržní, technologické a regulatorní bariéry, než se stane mainstreamem. A to je přesně to místo, kde bych já chtěl cirkulární ekonomiku mít – ve středním proudu jako běžnou záležitost. Hlavní bariéra, jíž bylo zcela banálně naše myšlení, právě teď pomalu padá. Už ve školce se děti učí třídit odpad, takže teď vědí líp než máma, že účtenka je z nerecyklovatelného papíru a že ji rodiče opravdu nemají házet do modrého kontejneru.
Již několik let jsou populární sdílené byty, vidíme sdílená taxi, sdílená kola nebo vozy. Do cirkulární ekonomiky však lze zapojit i menší věci. Jednou z nich je třeba oblečení, jehož prodej v second handech je, minimálně u mladší generace, velmi oblíbený. Můžeme však jít dál a do oběhu poslat ještě menší věci, kterými jsou i knihy. A právě tím se už více než dva roky zabýváme v Reknihách.
Už při jejich zakládání bylo jedním z mých hlavních cílů vzdělávat společnost v oblasti udržitelnějšího způsobu života. Ukázat, že začít se dá opravdu prakticky kdekoliv. Třeba právě sdílením svých knih, na které se tak nebude prášit a budou opravdu sloužit účelu, ke kterému byly vyrobeny. Pokud knihy budou více cirkulovat, nebude třeba kácet lesy v takovém množství a spotřebovávat obrovské množství vody na výrobu papíru. Vím, že tím planetu nezachráníme, ale můžeme jí alespoň trochu ulevit.
Autor je zakladatel a CEO, Reknihy.cz
