Velmi podobný argument se opakuje i v neméně vášnivých diskuzích o stanovení minimálních ženských kvót ve vedení firem. Máňa, která je u plotny, nic jiného neumí, a proto u ní sama být chce. Česká populace je z více než padesáti procent tvořena ženami, přesto je v rozhodovacích funkcích devadesát procent mužů. Česko za pětadvacet let své svobodné existence nezažilo prezidentku, premiérku ani předsedkyni velké politické strany, šéfku banky ani jiné významné tuzemské firmy.
„Ženská problematika“ se obecně redukuje na otázky domácích porodů, průjezdnosti komunikací s kočárky či firemních školek. Jakkoli jde o témata zcela jistě relevantní, je porod a výchova velmi malého dítěte jen krátkým obdobím v životě ženy. Na špičkách politiky ani vrcholovém byznysu ovšem nepotkáme ani dámy, které tuto kapitolu svého života ještě, už nebo vůbec nežijí. Jen minimální pozornost vzbuzují v našem prostoru statistiky o platových rozdílech mezi ženami a muži. Ani tuto třicetiprocentní propast ve mzdách na stejných pozicích nelze obhájit péčí o malé děti. Ta celý život netrvá.
Když se řekne politik či ředitel, nikdo z Čechů si nepředstaví ženu. Spíše prošedivělého gentlemana v šedém obleku. Budou mít pravdu. Dovedeme-li myšlenku ad absurdum, pak stát vlastně zbytečně utrácí za vzdělávání žen. Není málo případů, že sekretářka je vzdělanější než ředitel. Leckterá asistentka poslance je určitě kvalifikačně i osobnostně vybavenější než její šéf. Mnoho žen záhy po studiu zjistí, kde je skleněný strop.
Kvóty mohou otevřít dveře rovným šancím
Že chybějí ženské kádry? Že je prostředí v politice i vrcholovém byznysu takové, že v něm ženy neobstojí? To je pravda. A dokud bude žít současný étos, který gentlemana automaticky staví nad všechny Máni, nic se nezmění. Kvóty samy o sobě asi nejsou úplně šťastným nástrojem. Jejich zavedení by bylo trochu hloupé a minimálně zpočátku také bolestivé. Mohou ale otevřít dveře stavu, kdy muži a ženy budou mít skutečně rovnější šance a rozhodovací prostředí se kultivuje natolik, že přitáhne i ženy. Pak se objeví i kádry.
V poslední době se stalo módou vysmívat se takzvané politické korektnosti. Přitom tato korektnost vyčistila veřejný prostor minimálně od verbálních projevů rasismu, xenofobie a jiných nesnášenlivostí. Kvóty, byť zpočátku vysmívané, by mohly fungovat stejně. A k tomu by pánům ponechaly v rukou pořád více než dvě třetiny jejich křesel.
