Zásah České národní banky na podporu koruny, který minulý týden ohlásila, byl nevyhnutelný. Jediný způsob, jak může ČNB letošní inflaci snížit, je nechat výrazně posílit měnu. Tím rychle zlevní energie a další dovážené zboží. Naopak další zvyšování sazeb nemá valný smysl, a to ze dvou důvodů.
Zaprvé takové opatření se v cenách plně projeví až po dvou letech. S letošní pádivou inflací neudělá nic. Zadruhé inflace brzy dosáhne až 15 procent a úrokové sazby po jejím odečtení budou rekordně záporné. Pokud reálné sazby očištěné o inflaci stoupnou z minus 10 procent na minus 8 procent, spořit začne málokdo.
Bohužel k podpoře koruny se ČNB nerozhodla z vlastní vůle. S trochou nadsázky (ale opravdu jen trochou) můžeme říct, že koruně začala pomáhat až pod hrozbou jaderné války. Právě válka a rychlé intervence sousední Národní banky Polska donutily k zásahu i ČNB.
Místo toho, aby své obrovské devizové rezervy aktivně používala k plnění ústavního cíle, ČNB se ocitla ve vleku událostí bez vlastní strategické iniciativy. Navíc pomoc koruně byla dosud jen symbolická. ČNB se ani nepokusila posílit ji na předválečnou hladinu. Zareagovala tak pozdě, že nezabránila panickým nákupům valut ze strany mnoha Čechů.
Taylorův princip
Inflace ve výši 15 procent, kterou brzy okusíme, půjde z větší části právě na vrub naší centrální banky. Zvyšování úroků má smysl tehdy, když je rychlejší než růst inflace. Tomu se v ekonomické hantýrce říká Taylorův princip. Inflace ale roste tak rychle, že takové zvyšování sazeb by spustilo státní bankrot. Je nutné použít jiný nástroj.
Tím nástrojem je právě kurz. ČNB je v Evropě vedle Švýcarské národní banky jediná, která má dostatek devizových rezerv, aby s inflací výrazně pohnula. Švýcaři to dělat nemusejí, inflace u nich je stále nizoučká. Ale neochota ČNB plnit svůj ústavní úkol je nepochopitelná. Tím úkolem není stabilita kurzu, ale cenová stabilita. Nejpozději v září loňského roku tak měla začít postupně rozprodávat devizové rezervy, přičemž k tomu byla opakovaně vyzývána ze strany odborné veřejnosti.
Proč to ČNB nedělá? Zkušenost s intervencemi z let 2013–2017 pro bankovní radu nebyla příjemná. Na druhou stranu teď by jen prodávali eura, která tehdy nakoupili. Tedy jednalo by se vlastně o neutralizaci dřívějších intervencí a přiblížení koruny trajektorii, na níž by se nacházela bez nich.
Odprodej rezerv
Aby se zabránilo spekulacím, je nejlepší nastavit jasné pravidlo odprodeje rezerv, například jedno procento objemu každý měsíc po dobu čtyř let. Už při oznámení tohoto opatření by koruna výrazně posílila, což je právě to, co teď potřebujeme. Dnes máme větší problémy než inflaci. Přesto by ČNB neměla rezignovat na cenovou stabilitu, i když to obnáší jinou než učebnicovou taktiku.
Nezbývá než věřit tomu, co naznačuje v rozhovoru na webových stránkách centrální banky hlavní ekonom ČNB Petr Král: „Pro všechny bude nejvýhodnější a nejméně bolestivé si uvědomit, že to, co každý může udělat pro nízkou inflaci v budoucnosti, je věřit již dnes tomu, že dvouprocentní inflace skutečně opět bude.“
Příznačné je, že tento citát vybrala ČNB jako nejdůležitější z celého rozhovoru a několik dní ho prezentovala na svých stránkách jako hlavní sdělení.
