Největší válečný konflikt v Evropě od konce druhé světové války může vyústit v další celosvětovou ekonomickou recesi, v krátké době již druhou po té koronavirové. A to zrovna v okamžiku, kdy se celý svět z předchozí ekonomické krize začal vzpamatovávat. Navíc se stále ještě nacházíme v období vysoké inflace, zablokovaných dodavatelských řetězců a rostoucích cen ropy. Válka na Ukrajině může tyto trendy ještě zvýraznit.
V Česku se to může projevit například tím, že Česká národní banka letos úrokové sazby nesníží tak, jak původně plánovala. Inflační tlaky tedy bude nutné krotit mnohem delší dobu, než jsme ještě minulý týden předpokládali.
Ve světě může kromě vyšší inflace válka vytlačit cenu ropy nad sto dolarů za barel, a to i na několik měsíců. Drahé energie, zejména zemní plyn jako takzvaný přechodný zdroj, a nedostatek komponentů by mohly dokonce ohrozit i naplánovaný boj Evropy s klimatickou krizí. Termíny, s nimiž počítá Green Deal, to zřejmě odloží.
V situaci bez ruského plynu se totiž v Evropě začne nejen pálit uhlí ve velkém, ale některé státy se dokonce mohou vrátit i k využívání ještě špinavějších paliv, třeba mazutu. Proti Green Dealu to postaví zejména střední a východní Evropu, která bude muset nahradit ještě zásadnější podíl ruské ropy a plynu. V Německu už se otevřeně hovoří o prodloužení životnosti jaderných elektráren tak, aby se země obešla bez ruského plynu.
Maniodepresivní český spotřebitel
V Česku může válka na pár set kilometrů vzdáleném teritoriu působit jako zadržovací faktor dosud velmi silné poptávky. Konflikt může kupní sílu Čechů uvrhnout do pesimismu. A jak známo, Češi se v poptávce už dlouhodobě projevují jaksi maniodepresivně.
Ve fázích celosvětového optimismu bývají ještě o něco optimističtější, ale ve fázích globálního pesimismu vidí všechno ještě mnohem černěji. Pro českou ekonomiku to rozhodně není dobrá zpráva.
Zatím se jeví, že z potenciální nové ekonomické krize vyjde jako hlavní vítěz Čína. Země, jež se ve druhé polovině loňského roku musela vypořádat s úpadkem svých největších technologických firem, by se díky nastalé geopolitické situaci mohla opět dostat na výsluní.
A je úplně jedno, jakou stranu si v tomto sporu vybere. Vydělá jak na podpoře Ruska, tak i na případné podpoře USA.
Vysoké ceny ropy také samozřejmě hrají do karet státům Blízkého východu. Podobně jako v letech 2005–2008, kdy ceny ropy nastartovaly ekonomický a stavební boom na Arabském poloostrově. Kvůli hrozícímu nedostatku zemního plynu v Evropě může znatelně posílit především Katar, ale třeba i Ázerbájdžán či severoafrické Alžírsko.
Na scénu se může vrátit i problematický Írán, s nímž by se mohl Západ domluvit na vyšší produkci ropy výměnou za ústupky v jeho jaderných ambicích. Jednání s Íránem by mohla vést k úplnému zrušení amerických sankcí na prodej íránské ropy.
Právě výše zmíněné státy mohou alespoň částečně nahradit Rusko jako druhého největšího exportéra ropy na světě a zemi, která v Evropě uspokojuje třetinu poptávky po zemním plynu.
Očima guvernéra: Inflace
Následky na mnoho let
Ať už konflikt Západu s Ruskem nakonec dopadne jakkoli, vzájemné vztahy to v případě pokračování Putinova režimu poznamená na dlouhou dobu. Už dnes je Evropě jasné, že se nemůže spoléhat na ruské suroviny a musí hledat mnohem více alternativních zdrojů.
Z tohoto důvodu také zřejmě už navždy zamrzly plány Německa na přepravu ještě většího množství zemního plynu dalšími plynovody z Ruska. V pozadí stojí možnost alespoň prozatímní renesance uhlí jako stabilního evropského zdroje energie, který je teď z bezpečnostního hlediska nejpřijatelnější.
V minulém týdnu jsme se v Evropě probudili do zcela nové reality, jež se odrazí v mnoha oblastech evropské politiky.
