V Česku existuje jen málo akademiků, kteří by měli tak výraznou životní i vědeckou zkušenost s ruskými imperiálními choutkami jako Emil Aslan. Narodil se v arménském Jerevanu, napsal několik knih o rodném Kavkaze a ruské intervenci v tomto regionu, studoval v Moskvě i Petrohradu. Už mnoho let pracuje v Česku. Loni ho prezident Miloš Zeman jmenoval profesorem politologie. Kromě toho, že působí na univerzitní půdě, je také autorem několika analýz pro české ministerstvo zahraničí, ministerstvo obrany i pro NATO.
Ani politolog Aslan se svou životní zkušeností nedokáže Putinovy kroky racionálně zdůvodnit. „Lidé, kteří stojí kolem Putina a měli by jeho rozhodnutí nějak korigovat, mají obrovský strach a snaží se podřídit jeho naladění. V této situaci se racionalita může vytratit celkem dramaticky,“ tvrdí Aslan.
Jak aktuální situaci čtete?
Má to více rovin. Jedna rovina je vojenská. Druhá je politická. Pokud se bavíme o politickém hledisku, tak se obávám, že to není moc racionální. Spíše to souvisí s názorovým gulášem, který má Vladimir Putin v hlavě. To on je teď jediný člověk, který rozhoduje o válce a míru v Rusku.
Z čeho pramení Putinova iracionalita?
Neznám Putina osobně, takže mohu racionalizovat jeho jednání jen zpětně. Ale vzhledem k tomu, co Putin tvrdí, jak se vyjadřoval k myšlence ukrajinské státnosti, tak je zřejmé, že má nějakou nejistotu ohledně Ukrajiny. Je tam cítit nějaká zášť.
Proč se rozhodl takto postupovat právě teď?
Vůbec to nedává smysl. Ruské prezidentské volby budou až v roce 2024, ale ty Putin stejně vyhraje, i kdyby nechtěl. Pokud chce, aby se Ukrajina vzdálila západním strukturám, tak už několik posledních let dělá opak toho. Poštval Ukrajince proti Rusku a výrazně posílil jejich prozápadní orientaci.
V režimech, které jsou založené na vládnutí jednoho člověka, mohou být osobní antipatie a chybné kalkulace člověka, který má velmi omezený kruh lidí, s nimiž se radí, celkem běžné. Když probíhala bezpečnostní rada Ruska, bylo vidět, že se ti lidé včetně šéfa civilní rozvědky báli vyjádřit názor, který je trochu jiný než ten Putinův. Bylo tam vidět, že rozhoduje jen Putin. Lidé, kteří stojí kolem něj a měli by jeho rozhodnutí nějak korigovat, mají obrovský strach a snaží se podřídit jeho naladění. V této situaci se racionalita může vytratit celkem dramaticky.
Nezačala ta invaze překvapivě rychle po vpádu do dvou separatistických republik? Putin proti předpokladům nečekal ani na žádnou záminku, ani na nějaké jednání a rovnou koná.
On vůbec nemá zájem na nějakém jednání. Američané se ve svých odhadech vpádu do separatistických republik i invaze do zbytku Ukrajiny celkem trefili. Byl nějaký předpoklad, že se Putin spokojí s Doněckem a Luhanskem a oficiálně tam umístí své síly, ale teď se uskutečňuje ten nejhorší možný scénář, kdy chce Putin vojensky obsadit celou Ukrajinu.
Není Putinův rychlý postup také reakcí na slabý postoj Západu na obsazení separatistických republik a celkově na napětí na východní Ukrajině?
Těžko říct, jestli by tvrdší postup Západu něco změnil, protože Putin teď opravdu není racionální aktér. Ale Západ mohl minimálně poskytnout výraznější vojenskou podporu Ukrajině, rozhodování Putina to mohlo jistým způsobem ovlivnit. A hlavně to mohlo pomoci Ukrajincům se ubránit, protože zejména co se týče protivzdušné obrany, Ukrajinci za Rusy velmi zaostávají.
Takže Západ tu situaci podcenil?
Zdá se, že francouzský prezident Macron a německý kancléř Scholz se v podstatě snažili přimět Ukrajinu, aby se vzdala. Počítali s krymským scénářem. Ale Zelenskyj naopak věděl, že když Rusku ustoupí, tak ztratí moc. Nikdo nechce po klucích z Ohia nebo Liverpoolu, aby se obětovali za Kyjev, ale aspoň tu vojenskou podporu Ukrajině mohl Západ poskytovat. Každý, kdo tu situaci podrobně sleduje po roce 2014, měl silné očekávání, že Rusové proti Ukrajině vojensky intervenují.
Rusové se vysloveně vysmívají „okrasným sankcím“. I po jejich uvalení po anexi Krymu dokázalo Rusko dobře fungovat včetně dostavby plynovodu Nord Stream 2. Západ tedy dosud nekladl Rusku žádné opravdu vážné překážky a neklade je ani teď. Existuje tedy důvodná obava, že Putin se nespokojí jen s Ukrajinou, ale že může mít chuť zasáhnout třeba i v Pobaltí?
Určitě se nespokojí jen s Ukrajinou. Sankce proti vybraným činovníkům Ruska jsou naprostý nesmysl. Ti lidé operují prostřednictvím jiných. Nemusejí do Londýna jezdit, mají tam svá aktiva vlastněná třeba někým z rodiny. Pokud se přeruší Nord Stream 2, tak to může Rusko zabolet až v nějaké střednědobé perspektivě.
Když se podíváme na Putinovu celkovou rétoriku, tak Ukrajina je jakýsi díleček v jeho puzzle. Putin považuje rozpad Sovětského svazu za největší geopolitickou katastrofu 20. století. A to se netýká jen Ukrajiny, ale také Pobaltí jako bývalých republik SSSR. Týká se to i Polska, které je velkým trnem v oku ruským elitám. Ale Rusko chce navrátit svůj vliv i nad Českem a Slovenskem.
Je reálné, aby Rusko zaútočilo na nějaký členský stát NATO?
V tuto chvíli bych připouštěl v podstatě všechno. Pokud Rusové získají kontrolu nad Ukrajinou, tak se jejich chuť zvětší. Rusko může pohrozit západním zemím, že pokud nestáhnou své zbraně z Pobaltí a Pobaltí nevystoupí z NATO, tak bude třetí světová válka. Naprosto realistická otázka bude, zda nějaký kluk z Ohia bude chtít umírat za Pobaltí nebo za Polsko.
I kdyby Rusové na Pobaltí přímo nezaútočili, tak mohou jednotu NATO značně podkopat a zredukovat. Trochu to může připomínat situaci po napadení Polska nacistickým Německem: dokud Němci nezaútočili na Francii a Británii, tak se vlastně nic nedělo. Něco podobného by se teď mohlo odehrávat i v případě Pobaltí. A pokud Rusové získají kontrolu nad Pobaltím, nic jim nebude bránit, aby šli dál na Západ.
Jakou roli může v současné válce hrát Evropská unie? Nebo všechny kroky proti Rusku budou na Spojených státech?
Z vojenského hlediska bude podstatná jednota v rámci NATO. Z hlediska sankcí bude třeba jednota v rámci EU. Pokud chceme Rusko nejen zastavit, ale i potrestat, tak musíme být připraveni, že ty sankce poškodí i nás samotné. A to většinou nikdo z nás nechce – máme teď vysoké hypotéky a vysoké ceny za elektřinu.
Dá se očekávat nějaká vnitřní opozice vůči Putinovi v Rusku?
Podle posledního průzkumu je zhruba 45 až 50 procent Rusů pro invazi na Ukrajinu. Na druhou stranu polovina tu invazi nepodporuje a nikdo nepočítá s dlouhou válkou. Teď hrozně záleží na tom, co se bude dál dít. Pokud se Rusům rychle podaří získat kontrolu nad Ukrajinou, tak nikdo protestovat nebude. V současném Rusku je to velké riziko. Lidé mají strach i lajkovat status na Facebooku. Pokud se Ukrajincům podaří bránit se měsíce a zasazovat Rusům citelné rány na bojišti, tak Rusové do ulic naopak vyrazí a může to znamenat i konec Putinova režimu.
